I LOVE TO DISCOVER

I AM

image
Hello,

I am Tereza with "z"

I am a dreamer. I am from the third biggest town in Czech republic and I lived five months in the Canary Islands. I write about everything what comes to my mind and I am just living the life as it goes by. I study journalism and spanish filology at UPOL in Olomouc, I work as a lecturer in one language school, I write for a web called Dobryzpravy.cz (we basically inform people about the good news from our world) and I create a podcast called Vyleť z hnízda!. I'm still looking for myself. I'm really into reading, writing, eating, drinking wine, meeting new people, photographing and creating in general. Travel is my therapy. If you would ask people who know me well, which words would describe me, I'm sure they would say something like - the elephant colour, Harry Potter, traveling, coffee, mint tea, food, sharks, mugs and my crazy mum (in the good way, of course). So welcome to my page, where you will have, as I hope, a great time.

More about me My Podcast

Education
University of Palackeho

Bachelor of Journalism and Spanish philology - in progress

University of La Laguna

Erasmus - Spanish philology


Experience
Lecturer

PARAKALO - language centre

Redactor

Dobryzpravy.cz


My Skills
Writing
Translation
Photographing
Marketing

256

Articles Written

13

Countries Visited

19

Podcast episodes recorded

276

Days until Christmas

YOUR COMMENTS

Před létem jsem navštívila Krakov a za mě opravdu krásné město, které mohu doporučit. Ve Varšavě jsem nikdy nebyla. Moc se mi líbí Varšava z tvých fotek, tak naplánuji výlet. Děkuji za tip. :)

___ Under one sky. ___

YOUR COMMENTS

Dneska za mnou přišla na tetování paní, které je 55 let. A když jsem se jí ptala, jak jí to napadlo, tak říkala, že úplně náhodou narazila na tvůj článek o tetování.

___ Erka, taterka. ___

YOUR COMMENTS

Já zatím z Německa viděla jen dálnici, ale tedy jak tak koukám, měla bych to napravit! Berlín ze tvých fotek vypadá opravdu skvěle. :)

___ Lucie. ___
ARTICLES
All Travels Something in my mind Portfolio Bucket list Erasmus Tenerife Students life Podcast

PODCAST #20 ŽIVOT NA OSTROVĚ MALTA



V poslední době to šlo s cestováním trošku do háje a asi si ještě nějaký ten čas za hranice nezajedeme. To ale neznamená, že bychom v této menší pauze měli na cestování zanevřít. Rozhodně ne. Raději si poslechněte některý z mých dílů Vyleť z hnízda!, kde si povídám s odvážlivci, kteří se vydali do zahraničí si splnit sen a nějakou dobu tam pracovali či studovali. Jedním z nich je i Pepa, který vyjel pracovně na půl roku na Maltu. 


WARSAW TIPS FOR YOU AND YOUR PARENTS



V únoru jsme s našima vyrazili na výlet do Varšavy. Dostali ode mě k Vánocům lístky na koncert, takže jsme se to rozhodli spojit a udělat si takový příjemně strávený čas s rodinou. Pokud pojedete z Ostravy stejně jako my, tak určitě doporučuji vlak. Je to asi nejrychlejší možnost bez přestupů, jede to až do centra města a mně osobně to připadá i nejpohodlnější. Tuto trasu jezdí České dráhy a lístky se dají koupit na jejich e-shopu. Na co ale nezapomeňte, je si lístek vytisknout. Bez vytištěné jízdenky to do Polska totiž nejde. A rovnou si ji na nádraží skočte i aktivovat na prodejní okénko, protože pokud to neuděláte, tak je to jako byste lístek ani neměli. Ano, Poláci to mají v tomto trošku komplikovanější. Rozhodně bych nakonec doporučila i místenku, protože od Katovic bývá vlak docela plný. 

 In February me and my parents went on a trip to Warsaw. I gave them concert tickets for Christmas, so we decided to spend some time together. If you decide to go from Ostrava as we did, I definitely recommend the train. It's probably the fastest option without transfers, it goes all the way to the city center and it seems to me the most comfortable way. You can travel with Czech Railways and tickets can be purchased at their e-shop. But remember to print the ticket. It's impossible to go to Poland without a printed ticket. And go straight to the station to activate it at the sales window, because if you don't, it's like you don't even have a ticket. Yes, it's a bit more complicated. I would definitely recommend a seat reservation, because from Katowice the train is quite full.

My jsme se do vlaku vybavili jako správní čeští turisté pár plechovkami piva a nesměly chybět ani hry. Přeci jenom nás čekalo necelých pět hodin ve vlaku. Většinu cesty jsme si povídali a střídavě hráli harrypotterovský Double (zde), který rovnou doporučuji všem fanouškům Harryho Pottera. Ještě větši sranda to je, když hrajete s někým, kdo o tomhle malém kouzelníkovi nic moc neví. 

 We, as good Czech tourists, equipped ourselves with a few cans of beer. After all, we were on the way more than four hours. We talked most of the way and played Harry Potter Double (here), which I recommend to all Harry Potter fans. It's even more fun when you play with someone who doesn't know much about this little wizard.



Po příjezdu do Varšavy na jejich hlavní nádraží jsem pěkně po svých vyrazili do našeho Airbnb bytu, který nám měl na dvě noci poskytnout to nejdůležitější od postele po sprchu. Ubytování bylo vlastně docela oříšek, protože mou původní volbu mi servis Airbnb nahlásil jako podezřelou, vrátili mi peníze a doporučili si najít něco důvěryhodnějšího. Po průzkumu jsem nakonec zvolila o něco dražší byt, než jsem měla v plánu, ale zato tak krásný, stylový a na perfektním místě, že jsem té ceně z počátku nemohla uvěřit. Náš dvoudenní domov se nacházel ve věži domu, který měl v adrese nejslavnější ulici celé Varšavy a to konkrétně Nowy Świat. Měli jsme to tak pěšky kousek nejen na nádraží, ale i do starého města a ke všem restauracím a kavárnám, co si dovedete představit. Jdu vám tady rovnou nahrát hned několik fotek, abyste si mohli udělat představu a zde je i odkaz, kdybyste chtěli po znovuotevření hranic (snad přijde brzy) vyrazit. 

 Upon arriving in Warsaw at their main train station, we headed to our Airbnb apartment, which was supposed to be our home for the next two nights. The accommodation was actually quite a challenge, because my original choice was reported by Airbnb service as a suspect, they returned me the money and recommended to find something more trustworthy. After the survey I finally chose a bit more expensive apartment than I had planned, but so beautiful, stylish and in a perfect place that I couldn't believe the price initially. Our two-day home was located in the tower of the house, which has in the address the most famous street in Warsaw, Nowy Świat. It was pretty close not only to the station, but also to the old town and to all the restaurants and cafes you can imagine. I'm going to upload a few photos right now, so you can get an idea and here is a link if you want to go for a trip after the reopening of the borders (hopefully soon).












Po zabydlení jsme se rozhodli jít objevovat staré město. Já to tam mám od posledně moc ráda a zajímalo mě, jak to bude vypadat večer, až bude vše osvětlené. Po cestě jsme narazili na mou erasmáckou kamarádku Magdu a rozhodli se, že po menší procházce zakotvíme někde na kávu. Po cestě do kavárny jsme narazili dokonce na vánoční trhy, které i v únoru byly v plném proudu, lidé bruslili a povídali si u svařáku. Jestli tedy plánujete příští rok vánoční výlet do Varšavy nemusíte spěchat, varšavské vánoční trhy na vás počkají až do února. 

 After settling in, we decided to explore the old town. I have loved it since the last time and I was wondering what it would look like in the evening with all the lights. Along the way we encountered my erasmus friend Magda and decided to go somewhere to grab a coffee.. On our way to the café we even found Christmas markets, which were still in full swing in February, people were skating and drinking mulled wine. 








Nakonec jsme naši prohlídku starého města zakončili v kavárně Pożegnanie z Afryką. V životě jsem neviděla tolik kávy pohromadě. Mají tam opravdu od každého něco a já jsem byla moc ráda, že vedle mě sedí Magda, která mi radila co za to stojí a co ne. Navíc si můžete vybranou kávu objednat v podstatě na jakýkoliv způsob od espressa po latte. Je to sice o něco dražší než byste dali za kávu někde mimo centrum, ale řekla bych, že to za návštěvu určitě stojí. 

 We finished our tour of the old town in the café Pożegnanie z Afryką. I've never seen so much coffee in my life. They really have something from every corner of the world and I was very glad Magda was sitting next to me cause she advised me what was worth it and what wasn't. In addition, you can order selected coffee in literally any way from espresso to latte. It is a bit more expensive than you would give for a coffee somewhere outside the center, but I would say it is definitely worth a visit.

Naší poslední zastávkou byla pekárna na Nowem Światu (kdo ví, jestli to skloňuji dobře). Moje přání k večeři bylo totiž gruzijské pečivo, které možná znáte pod názvem chačapuri. Já se do tohohle skvělého pečiva plněného různými náplněmi (špenát, šunka, sýr, mozarella, rajčata, kuře...) naprosto zamilovala při mé poslední návštěve Varšavy a nutně jsem mé nadšení chtěla rozšířit i na rodiče. Gruzijské pekárny najdete různé rozmístěny po celé Varšavě, takže nemusíte hledat jen tuhle jednu konkrétní v centru a skočit do té, kterou máte zrovna po cestě. 

 Our last stop was a bakery in Nowy Świat. My wish for dinner was a Georgian pastry, which you may know under the name Khachapuri. I totally fell in love with this great pastry stuffed with various fillings (spinach, ham, cheese, mozzarella, tomatoes, chicken ...) on my last visit of Warsaw and I inevitably wanted to extend my enthusiasm to my parents. Georgian bakeries can be found in various locations throughout Warsaw, so you don't have to look for this particular one in the center and jump into the one you have just on your way.




Druhý den jsem nám všem zašla pro ranní kafe do Cafe Nero, což tady asi jako doporučení úplně nedám, jelikož je to prostě klasický řetězec podobně jako Starbucks. Vtipná byla ale moje objednávka, která podle mě tamějšího baristu vykolejila na celý zbytek dne. Jediná mamka to má totiž u nás jednoduché a dává si americano bez mléka. Pak přišlo na řadu moje kafe, které jsem kromě s ovesným mlékem chtěla do mého vlastního Keep cupu a nakonec kafe pro máminého manžela, který pro změnu pije decaf. Vše jsme ale nakonec domluvili a já si zpět odnášela tři hrnečky plné energie na celé dopoledne. 

 Po kávě jsme se vydali do kavárny, která podle všeho měla být laděna do stylu seriálu Přátel. Rovnou jsme si tam dali sraz s Magdou a já si objednala sendvič k snídani. Musím říct, že kavárna je sice moc pěkná, motiv přátel tam na vás křičí z každého rohu od oranžového gauče, přes nápisy na zdi až po názvy jídel, ale co se týče jídla a pití, tak to zase taková hitparáda není. V deset hodin už v podstatě nebylo nic ze snídaňového menu, limonáda byla tak sladká, že jsem ji ani nedopila a celkově si myslím, že ve Varšavě jsou mnohem lepší místa, na kterých si můžete dát skvělou snídani.

 The next day I went to Cafe Nero for morning coffee, which I probably will not give here as a recommendation, because it is just a classic chain similar to Starbucks. But the funny part was my order. The only normal order was for my mum. She drinks a basic americano without milk. Then it was my turn, which I wanted in addition to oat milk to my own Keep Cup and finally coffee for my mom's husband who drinks decaf. In the end I got three mugs full of energy for the whole morning.

 After the coffee we went to another café, which was in the style of the series Friends. We had a meeting with Magda right there and I ordered a sandwich for breakfast. I must say that the cafe is very nice, the motive of Friends is screaming at you from every corner from the orange couch, through the texts on the wall to the names of food, but when it comes to food and drinks, it isn't as good as I expected. At ten o'clock they had basically nothing from the breakfast menu, my lemonade was so sweet that I didn't even finish it and overall I think there are much better places in Warsaw where you can have a great breakfast.
 



Po kavárně jsme se rozhodli pro menší procházku do největšího varšavského parku Łazienki Królewskie, kam je podle mě skvělé vyrazit během kteréhokoliv ročního období. V parku narazíte na spoustu soch, tou největší je pravděpodobně hudbení skladatel Chopin, u které se občas konají také koncerty. Kromě soch je v parku i mnoho historických budov. Tou nejhezčí je podle mě Ostrovní palác, naproti kterému najdete amfiteátr. Dále je tady také Bílý dům, hvězdárna, obrovský skleník a spoustu dalšího. 

 After our coffee, we decided to take a little walk to the largest park in Warsaw Łazienki Królewskie, which I think is really nice during any season of the year. In the park you can find a lot of statues, the biggest one is probably Chopin monument. In addition to the statues, there are many historical buildings. In my opinion, the most beautiful is the Palace on the Isle, opposite which you will find an amphitheater. There is also the White House, the Astronomical Observatory, a huge Old Orangery and much more.















Nevím jak vy, ale já mám po procházce vždycky hlad, takže našim dalším cílem byla Hala Koszyki, kde si nějakou mňamku vybere prostě každý. Hala je plná různých restaurací, hladových oken a uprostřed najdete velký bar, kde můžete vyzkoušet typické panáky. Hala je navíc otevřená od devíti do jedné do rána, takže je dost nemožné minout její otvírací dobu. My si každý vybrali něco jiného a mohli jsme tak alespoň navzájem ochutnávat. Jediné v čem jsem se opičili bylo pivo. Libor měl od začátku jasno a chtěl typický polský oběd v podobě bigos (Kiełba w Gębie), což je jídlo ze zelí a masa a mně trošku připoměl klasický segedín. Mamka se rozhodla pro španělskou tortillu de patatas (Sobremesa tapas bar), Magda si objednala hamburger (Kiełba w Gębie) a já si objednala thajské Khao Soi (Tuk Tuk). Uprostřed haly je obrovský prostor pro sezení, takže si můžete objednat v podstatě kdekoliv v hale, jít si sednout se svým pípátkem a jen pěkně počkat, než vám dají vědět, že je jídlo hotové.

 Well, I'm always hungry after the walk, so our next stop was Hall Koszyki, where everyone can buy their fav food. The hall is full of various restaurants, hungry windows and in the middle you will find a large bar where you can try typical shots. In addition, the hall is open from nine to one in the morning, so it's quite impossible to miss its opening hours. We each chose something different so we could at least taste from each other. But we all orded beer, obviously. Libor was clear from the beginning cause he wanted a typical Polish lunch in the form of bigos (Kiełba w Gębie), which is a dish of cabbage and meat and reminded me a bit of classic segedin. My mum opted for Spanish tortilla de patatas (Sobremesa tapas bar), Magda ordered a hamburger (Kiełba w Gębie) and I ordered Thai Khao Soi (Tuk Tuk). There is a huge seating area in the middle of the hall, so you can order from basically any of the restaurants, go sit with your beeper and just wait until they let you know that the food is ready.








Po obědě jsme měli ještě jeden cíl a tím bylo Hard Rock Cafe, do kterého se chtěli pro změnu zase podívat naši. Jsou to snad nejnadšenější rockeři, jaké znám. Pro mě a Magdu to bylo vlastně poprvé v Hard Rocku a rovnou jsme po cestě zvládli dát i jeden rozhovor do polského rockového rádia Eska ROCK. Nic bizárnějšího tam podle mě ještě nikdy nezaznělo. 

 After the lunch we had one more goal - Hard Rock Cafe because my parents wanted to visit it. They are probably the most enthusiastic rockers I know. For me and Magda it was actually the first time in Hard Rock and we managed to give an interview to Polish rock radio Eska ROCK. Nothing more bizarre has ever been heard there.







Z Hard Rocku jsme se rozhodli si jít na chvilku odpočinout, aby naši nabrali sílu na večerní koncert, který je čekal. K odpočinku jsme s Magdou skočily do cukrárny pro tradiční polské koblihy, které se během tohoto týdne nacházely v podstatě na každém rohu. Byl totiž týden, kdy Poláci oslavují Tučný čtvrtek. Pekaři se na tento tradiční svátek připravují stejně intenzivně jako na Vánoce a Velikonoce. Říká se, že kdo tento den nesní alespoň jednu koblihu, tomu se povede zle. Poláci tento den zkonzumují kolem 100 milionů sladkých plněných koulí, což statisticky vychází tak, že každý POlák tento den sní dvě a půl koblihy. My si vzali jednu švestkovou, jednu se slaným karamelem a jednu s náplní z černého bezu. Všechny byly naprosto perfektní, akorát jsem pak měla z cukru snad i mozek. Navíc jsme si k tomu dali i pár faworek, což je další výborná polská sladkost, kterou byste neměli vynechat.

 After Hard Rock we decided to take a nap because my parents needed to get some strength for the evening gig. Magda and I jumped into a pastry shop for traditional Polish donuts, which were on every corner that week. It was a week when all the Polish people celebrate Fat Thursday. Bakers are preparing for this traditional holiday just as intensively as for Christmas and Easter. They say that whoever does not eat at least one donut on this day will have a bad rest of the year. They consume about 100 million sweet filled balls during this day, which is statistically based on each Polish eating two and a half donuts. We took one plum, one with salted caramel and one with elderberry filling. All of them were absolutely perfect. In addition, we ate a few angel wings, which is another great Polish sweet that you should definitely try.



Zdroj: https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/tucny-ctvrtek-aneb-koblihovy-den-v-polsku-20170228.html
Zdroj: https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/tucny-ctvrtek-aneb-koblihovy-den-v-polsku-20170228.html


Po biatlonu a koblihách jsme doprovodily naše na autobus, který je měl odvézt až na koncert a my se vydaly do obchůdku plného přírodní kosmetiky. Najdete to pod názvem Ministerstwo Dobrego Mydla a už jenom vůně, která se z obchůdku line vás určitě skvěle naladí. Pokud navíc hledáte nějaký čistě polský výrobek, který byste dovezli vašim známým a rodině jako suvenýr, tohle je podle mě skvělé řešení, které mnoho lidí ocení. Mezi českými značkami bych to přirovnala k Havlíkově přírodní apotéce. Ve Varšavě najdete hned tři pobočky, takže si tam určitě naplánujte malou zastávku. 

 Then we went to the bus stop, from where my parents took a bus to the concert and Magda and I went to a shop full of natural cosmetics. You can find it under the name The Ministry of the Good Soap and it smells so good. Moreover, if you are looking for a purely Polish product that you want to bring to your friends and family as a souvenir, this is a great solution that many people will appreciate. Among Czech brands I would compare it to Havlíkova přírodní apotéka. There are three branches in Warsaw, so make sure you plan a small stop there.
Příspěvek sdílený Ministerstwo Dobrego Mydła (@ministerstwodobregomydla),

No a protože jsme měli ten den přeci málo jídla, tak jsme se rozhodly pro objevování dalších místních podniků. Objevovala jsem spíš já, Magda měla totiž mini seznam, kam by mě chtěla vzít, protože si byla jistá, že se mi tam bude líbit. Jedním z takových podniků byla i The Cool Cat, kde jsem ochutnala snad ten nejbarevnější talíř s hranolkami. Magda si dala K-FRIES, kde kromě hranolek najdete také jalapeños, hovězí maso, kimči, koriandr, jarní cibulku, smetanu a sýr. Já zvolila bezmléčnou verzi a objednala si MEX-FRIES, které se podávají s guacamole, salsu pico de gallo, která se vyrábí z rajčat, cibule, koriandru a limetkové šťávy, dále je tam také veganská majonéza z cizrny a stejně jako v předchozím talíři koriandr a jarní cibulka. Tam jsme si povídali snad přes dvě hodiny a podle toho jak se to tam střídalo a skoro nikdy nebylo volné místo, vám určitě doporučuji si udělat rezervaci, pokud se rozhodnete tohle místo navštívit. 
Večer jsme zakončily procházkou a pak už jsme se bohužel musely rozloučit. 

 And because we didn't have enough food that day, we decided to explore other local places. I guess I was discovering more, because Magda had a mini list where she would like to take me because she was sure I would like it there. One such place was The Cool Cat, where I tasted perhaps the most colorful plate of French fries. Magda had K-FRIES, where in addition to fries you will also find jalapeños, beef, kimchi, cilantro, spring onion, sour cream and cheese. I chose a dairy-free version and ordered MEX-FRIES, which are served with guacamole, salsa pico de gallo, which is made from tomatoes, onions, cilantro and lime juice, as well as vegan chickpea mayo and cilantro with spring onion as in the previous plate. There we talked for over two hours and I definitely recommend you to make a reservation if you decide to visit this place. We ended the evening with a little walk and then we had to say goodbye to each other.




Druhý den ráno nás už čekala jen cesta domů, pro kterou jsme si tentokrát zvolily Flixbus, protože vlak z Polska do České republiky vyjde asi na 3x větší částku než cesta tam a nedá se koupit přes internet. Zelený autobus neodjíždí z hlavního varšavského nádraží, ale musíte se MHDčkem dostat na západní nádraží (Warszawa Zachodnia). Odtud jsme nakonec jeli autobusem, který neměl zásuvky, nefungoval mu internet a na dálnici zrovna probíhaly opravy, takže jsme to párkrát museli vzít objížďkou. I přesto všechno jsme po pěti a půl hodinách dorazili na ostravské hlavní nádraží včas a nemohli jsme se dočkat toho, až se konečně dostaneme domů.

 The next morning we went home, this time we chose Flixbus, because the train from Poland to the Czech Republic costs about three times more than the way there and you can't even buy it over the Internet. The green bus doesn't leave from Warsaw Central Station, but you need to get to the Western Railway Station (Warszawa Zachodnia) by public transport. From there we finally took the bus, which had no sockets, no internet connection and the motorway was being repaired, so we had to take a detour a couple of times. Nevertheless, after five and a half hours we arrived at the Ostrava Main Station in time and we really couldn't wait to be finally bach home.



Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic