rcihstmas

I LOVE TO DISCOVER

I AM

image
Hello,

I am Tereza with "z"

I am a dreamer. I am from the third biggest town in Czech republic and I lived five months in the Canary Islands. I write about everything what comes to my mind and I am just living the life as it goes by. I study journalism and spanish filology at UPOL in Olomouc, I work as a lecturer in one language school, I write for a web called Dobryzpravy.cz (we basically inform people about the good news from our world) and I create a podcast called Vyleť z hnízda!. I'm still looking for myself. I'm really into reading, writing, eating, drinking wine, meeting new people, photographing and creating in general. Travel is my therapy. If you would ask people who know me well, which words would describe me, I'm sure they would say something like - the elephant colour, Harry Potter, traveling, coffee, mint tea, food, sharks, mugs and my crazy mum (in the good way, of course). So welcome to my page, where you will have, as I hope, a great time.


Education
University of Palackeho

Bachelor of Journalism and Spanish philology - in progress

University of La Laguna

Erasmus - Spanish philology


Experience
Lecturer

PARAKALO - language centre

Redactor

Dobryzpravy.cz


My Skills
Writing
Translation
Photographing
Marketing

236

Articles Written

13

Countries Visited

11

Podcast episodes recorded

35

Days until Christmas
ARTICLES

PODCAST #11 NENÍ NUTNÉ JET DO HLAVNÍHO MĚSTA



Máme tady další neděli a kromě toho, že se nám neúprosně blíží advent, tak vznikl další rozhovor pro můj podcast Vyleť z hnízda!. Tento týden je to rozhovor s mojí kamarádkou a zároveň spolužačkou ze žurnalistiky Radkou, která vyrazila v rámci studia na Erasmus do Irska. Její erasmácké městečko byl Limerick, který se nachází na západě Irska. Všechny její historky, strasti a krásy si můžete poslechnout v rozhovoru, takže na nic nečekejte a stiskněte play. A pokud víte o někom, kdo vyráží za dobrodružstvím, nebo je milovníkem této krásné zelené země, jejíž hlavním městem je Dublin, tak mu můžete poslat odkaz také. 


Europe ROAD TRIP [France - Nice] 5/8



Bienvenue en France! Ano, ano mou další zastávkou na mém roadtripu bylo Nice, do kterého jsem jela přes Marseille. Musím říct, že i když mě Francie jako taková moc neoslovila, tak Nice a jeho architektura je jedno velké WOW. Je tam od všeho něco. Pláž, vodopády, krásné výhledy, trh, malebné uličky, fontánky, krásné náměstí, prostě všechno. 
Autobus mě vyplivnul na letišti, odkud jsem se tramvají dostala až do centra na zastávku Jean Medecin. Pak už jsem se po svých vydala do svého hostelu, který byl poměrně v centru, ale který teda úplně nedoporučuji. 

Bienvenue en France! Yes, yes, my next roadtrip stop was Nice. I went there through Marseille and I have to admit that even though I wasn't that happy about France, Nice is just amazing. Its architecture is one big "WOW". You can find there everything. There is a nice beach, waterfalls, beautiful views, market, cute little streets, fountains, squares, just everything. 
I got off from the bus at the airport from where I took a tram to the center (stop called Jean Medecin). Then I went to my hostel which was quite close to this tram stop but I wouldn't recommend it. 


Lidé tam byli milí, ale nebyla jsem úplně nadšená z pokoje samotného. Klimatizace tam jela tak skvěle, že jsem celou noc mrzla a o čistotu tam taky byla docela nouze. Jediné pozitivum byly moje spolubydla, které byly super. Sdílela jsem pokoj se dvěma holkami z Británie a ještě jednou, jejíž původ jsem zapomněla. Každopádně byli všechny tři moc milé a dost mi tam ten pobyt zpříjemnily. Druhý den ráno jsem vyrazila objevovat krásy města a nestačila jsem se divit. 

The people there were really nice but I can't say the same about my room. Air-condition was quite annoying and unfortunately I was freezing. It was also a bit messy. The only positive "thing" were my roomates. I shared the room with three girls and two of them were from the UK. They were really nice and talkative and they made my stay much more enjoyable. The next morning I decided to explore the beauties of Nice and I was pretty surprised. 

Basilique Notre-Dame de l'Assomption



Koupila jsem si menší snídani a vydala se prozkoumávat. Bylo super, že ráno ještě nebylo v ulicích moc lidí a mohla jsem si tak v klidu fotit všechno, co mě zaujalo a dokonce se kvůli fotce zastavit i uprostřed silnice. 



Musím říct, že jsem se naprosto zamilovala do tamější promenády - Promenade du Pailon. Naprostá nádhera. Vlastně bych to označila za moje nejoblíbenější místo z celého města, ani pláž ho nepřekonala. 

I would like to say that I completely fell in love with the promenade - Promenade du Pailon. It's sooo amazing! It's definitely my favourite part.

Promenade du Paillon
Dalším bodem na procházce bylo staré město, které má své osobité kouzlo. Sehnala jsem tam pár pohledů, našla poštu a odeslala další pozdravy z cesty. Pak jsem zamířila na trh, kde bylo snad úplně vše od květin až po čerstvé ovoce. No a odtud už to bylo jenom pár kroků k moři. 

The next stop on my list was the old town which is pretty magical. The plan was to buy a few postcards then I found post-office and I sent those little paper greetings home to my friends and family. Then I went to the market. You can buy there so many things - flowers, fresh fruits even alcohol. And from this point it's just a few more steps to the beach.







Posledním srdíčkem na mých Google mapách bylo Cadran Solaire, což je asi nejturističtější místo, kde najdete nápis #I Love NICE, na který se prosím stojí řada. Já si ho vyfotila v mezi pauze, když u něj zrovna nikdo nestál. Co mě ale zaujalo víc než nápis, byl nádherný výhled, který z tohohle místa člověk má. 

The last heart in my Google Maps was Cadran Solaire. This place is famous thanks to the #I Love NICE sign and it's full of tourists. I'm not a fan of these super insta-friendly spots so I was more happy and surprised by the view behind the sign.

Cadran Solaire

Původně jsem se chtěla zajít podívat k vodopádům (Castle Hill), na které jsem slyšela samou chválu, bohužel bylo počasí proti mně a já to v tom horku a batohem na zádech nakonec vzdala. Takže příští návštěva bude na podzim a já už vím, kam vyrazím hned ze startu. 

Originally I wanted to go to see the waterfalls (Castle Hill) cause I heard it's worth visiting. Unfortunately the weather was against me and I gave up in the end. At least I have something to explore during my next visit and I hope it will be in autumn. 


#26 CARVE A PUMPKIN ✓



#26 Carve a pumkin
VYDLABAT/VYŘEZAT DÝNI



Říkala jsem si, že je načase zase obnovit můj Bucket list. A čím jiným takhle po dlouhé době začít, než podzimním bodíkem v podobě dýně. 
Dlabání dýně je moje oblíbená podzimní činnost, u které člověk tak pěkně vypne a nemusí nic řešit. Navíc je to taková pěkná věc, která nám sem do Česka přinese trošku té halloweenské atmosféry. Rovnou jsem vám tady hodila nějakou inspiraci k vyřezávání, podle které vždycky jedu. 

I decided to renew my Bucket list. And what would be better than an autumn goal - carve a pumpkin. Carving a pumpkin is my favourite fall thing that helps me disconnect. It also brings to our country a bit of the Halloween atmosphere. And you can find here a little inspo for your own pumpkins.






8 LIFE-CHANGING BOOKS



Od malička jsem milovala knihy a moje knihovna by mohla vyprávět. Ještě víc než čtení, mě ale bavilo o nich vyprávět druhým. Proto jsem si říkala, že napíšu článek, kde shrnu knížky, které mi nějakým způsobem změnily či ovlivnily život, nebo mě jednoduše nadchly natolik, že je s vámi chci sdílet.


I love books since my childhood and my library is a nice proof. Even more than reading I enjoy telling others about my favourites. That's why I decided I'd write an article to summarize the books that changed or influenced my life in some way. 


Vybrala jsem jich celkem osm a každá je z úplně odlišného prostředí. Najdete tu od studie, přes silný příběh, až po povídky a dětskou knihu. Kdyby vám náhodou tento počet 8 nevyhovoval a chtěli byste tipů víc, můžete se mrknout na můj Goodreads profil, kde si zaznamenávám, co přečtu a zároveň si tam každý rok vedu takovou osobní reading challenge, která se později nachází i tady na blogu (RCH16, RCH17, RCH18, RCH19).

I chose eight books, and each one of them is from a completely different environment. There is a study, a strong story, a bunch of tales and a children's book. If you'll be unsatisfied with this number of 8 and you would like more tips, you can check out my Goodreads profile, where I keep track of what I read while doing a personal reading challenge every year. You can find it even here on the blog (RCH16, RCH17, RCH18, RCH19).




První z nich je Robert Fulghum a jeho Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Tahle knížka se mi dostala do rukou díky mé nejlepší kamarádce, která mi ji darovala k narozeninám. Tuším, že to mělo takový vtipný podtext, protože Robert byl jeden rok hostem Meltingpotu na Colours of Ostrava a hodně se o něm mluvilo, stejně jako o jeho knize, takže se mi ji Lea rozhodla darovat. Musím říct, že jsem za to moc ráda, protože ta knížka je naprosto úžasná. Člověk se tam na takových jednoduchých příbězích zamýšlí nad životními problémy a je super vidět, jak moc se my dospělí (je zvláštní se už řadit k dospělým lidem) můžeme učit od dětí. Styl psaní Roberta je navíc hrozně čtivý a v podstatě se to čte samo. Nikdy jsem se nemusela nutit knihu otevřít. Vždycky jsem se těšila, až si budu moci přečíst další povídku. 


"Why do people believe that pushing an elevator button several times will make the cas come quicker?"

"Why do people drop a letter in the mailbox and then open the lid again to see if it really went down?"

"Things must come and go. People. Years. Ideas. Everything."
Rozhodně si od tohoto autora hodlám přečíst i něco dalšího, takže pokud máte tip na něco, co jste od něj četli a bylo to super, tak mi to určitě udělá radost dole v komentářích. 

The first one is Robert's Fulghum All I really need to know I learned in kindergarten. This book got into my hands thanks to my best friend who gave it to me for my birthday. I guess it had such a funny story, because Robert was a guest of Meltingpot at Colours of Ostrava once and a lot of people talked about him and his books, so Lea decided to give it to me. I must say that I am very glad for that, because the book is absolutely amazing. It makes you think about life problems through such simple stories and it is great to see how much we, adults (it is strange to be an adult) can learn from children. Moreover, Robert's writing is very readable. I never had to force myself to open the book. I was always looking forward to read another story.

"Why do people believe that pushing an elevator button several times will make the cas come quicker?"

"Why do people drop a letter in the mailbox and then open the lid again to see if it really went down?"

"Things must come and go. People. Years. Ideas. Everything."

I definitely want to read something else written by this author, so if you have a tip on something you've read and it was worth it, you can let me know in the comments below.



Ještě než umřu od Jenny Downham jsem četla někdy na střední. A po dlouhé době to bylo v pořadí film a až poté kniha. Normálně se snažím prvně přečíst knižní předlohu a až poté dávám šanci filmovému zpracování. U Now is Good, jak můžete film znát jsem původně ani netušila, že kniha existuje. Zjistila jsem to úplnou náhodou díky kamarádově bývalé přítelkyni, které tímto děkuji. Kniha je drsná. Předem vám říkám, že budete plakat. A je možné, že pokud čtete hlavně v MHD, stejně jako já, tak budete plakat na veřejnosti. Je to jednoduše velmi silný příběh, který člověka dostane. Ale mě tento druh knih, kde je ústředním tématem nějaká velmi závažná nemoc, vždy donutí se zamyslet na tom, jak se mám vlastně skvěle, protože jsem zdravá. A že všechny naše každodenní problémky jsou, s porovnáním s tímto, naprosto malicherné. 

Before I die by Jenny Downham. I've read this book on high school. And after a long time it was the movie and then the book. Usually, I try to read a book first before I give a chance to the movie. When I watched Now is Good, as you may know the movie, I had no idea that there is a book. I found this out by accident thanks to my friend's ex-girlfriend. The book is rough. I'm telling you that you will cry. And it is possible that if you read in public transport, just like me, you will cry in public. It's simply a very powerful story that gets you. But this kind of books, where the central issue is some very serious illness, always makes me think about how great my life is, because I'm healthy. And that all our everyday problems are quite petty, compared to this.


Povinná četba, která si mě získala. Osobně mám k povinné četbě od začátku negativní přístup. Je možné, že bych si spoustu z těch knížek normálně i přečetla sama od sebe, ale když před ně dáte slovo "povinný", tak se mi v hlavě rozbliká nějaký alarm a já to automaticky odmítám. O myších a lidech od John Steinbecka si ale získalo mé srdce. Příběh Lennieho a George, kteří se o sebe tak nějak navzájem starají a snaží se bojovat proti společnosti, která odmítá kohokoliv, kdo by jen trošku vyčníval z davu je neskutečný. Přiznávám, že konec mě zdrtil, i když chápu, proč to dopadlo, jak to dopadlo. Každopádně je tam krásně popsána i doba v Americe za Velké hospodářské krize, ale stylem, který vás žádným způsobem neodtahuje od příběhu. 

Obligatory reading. Personally, I have a negative attitude to obligatory reading. It's possible that I would read many of those books, but when you put the word "obligatory" in front of them, some alarm will flash in my head and I will automatically reject it. But John Steinbeck's Of Mice and Men have won my heart. The story of Lennie and George, who somehow take care of each other and struggle to fight a society that refuses anyone who stands out a little from the crowd, is really good. I admit that the end crushed me, although I understand why it turned out, how it turned out. Anyway, there is also a beautiful description of the time in America during the Great Depression.


Dvanáct povídek o poutnících od Gabriela García Márqueze je jedno velké wow. Ke knížce jsem se opět dostala na střední, tak nějak i kvůli tomu, že jsem studovala na španělsko-českém gymnáziu. Kniha je velmi tenoučká, což určitě potěší ty z vás, kteří nemáte rádi dlouhé příběhy. 

Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román.

Dobrý spisovatel se pozná spíš podle toho, co roztrhá, než co uveřejní.

Jak už název napovídá, v knize najdeme 12 povídek, kdy každá z nich žije naprosto samostatným životem. Mě osobně utkvěly v hlavě nejvíc dvě z nich. Jedna se jmenuje "Přišla jsem si jen zatelefonovat" a z té tedy opravdu běhá mráz po zádech. Druhá se nachází na samotném konci knihy a nese název "Stopa tvé krve ve sněhu". Obě jsou velmi dobře napsány a myslím, že se Gabrielovi opravdu vyplatilo počkat těch 18 let, kdy všechny tyto příběhy sepisoval. Stojí to za přečtení a to i když nejste zrovna nadšení čtenáři. 

Twelve Pilgrim Tales by Gabriel García Márquez are one big wow. I got to the book on high school, because I studied at the Spanish-Czech school. The book is very thin, which will certainly please those of you who don't like long stories.

As the name suggests, we find 12 stories in the book, each of them lives a completely independent life. Two of them really stucked in my head. One is called "I Only Came to Use the Phone" and you will definitely have goosebumps from this one. The second one is located at the very end of the book and it's called "The Trail of Your Blood in the Snow". Both are very well written and I think it really pays Gabriel to wait those 18 years to publish all these stories. It's worth reading.


Někde ve Švédsku patrně stojí gigantická továrna na kuličky "köttbullar", kde mamky v modrožlutých zástěrách rozesílají tuny masových kuliček do všech obchodů IKEA na světě.
Rok v Bullerbynu. Tuhle knihu jsem zhltla během srpna a byla to zatím asi nejlepší kniha letošního roku. Svěží, vtipná a plná zajímavostí o Švédsku. Knihu napsal švédsko-německý autor Gunnar Herrmann a krom toho, že v knize trošku vyvrací představu Švédska jak ho popsala Astrid Lindgren ve své knize Děti z Bullerbynu, se tam i zamýšlí nad běžnými problémy, které během svého pobytu ve Stockholmu zažil. A nebojte se, dostane se i na pověstnou IKEU.

Ein Jahr in Bullerbü. I read this book in August and it was probably the best book of the year 2019. Fresh, funny and full of interesting facts about Sweden. The book was written by the Swedish-German author Gunnar Herrmann and, in addition to change the idea of Sweden described by Astrid Lindgren in her book Six Bullerby Children, he also reflects on the common problems he experienced during his stay in Stockholm. And don't worry, there are also a few parts about the famous IKEA.


Tato kniha se ke mně dostala díky mé bakalářské práce, která je spojena s feminismem ve španělské literatuře. Hned jak jsem ale knihu začala číst, bylo mi jasné, že to bude něco víc než jen zdroj, který ocituji na 50 stranách své bakalářky. Kniha má mnoho názorů, nad kterými je třeba se zamyslet, zmiňuje spoustu důležitých žen, spoustu ženských problémů, nad kterými se v normálním životě už ani nepozastavíme a je opravdu velmi čtivá, i když je to v podstatě na bázi studie. Diana López Varela opravdu ví, o čem ve své knize No es país para coños píše, hodně čerpá i ze svého vlastního života a to hlavní - je vtipná! 

I came to this book thanks to my bachelor thesis, which is connected to feminism in Spanish literature. As soon as I started reading the book, I knew that it would be more than just a source to my 50 pages teisis. The book has many opinions to think about, it mentions a lot of important women, a lot of women's problems that we don't even think about in normal life, and it is really very readable, even though it's basically a study. Diana López Varela really knows what she writes about in her book No es país para coños.


O této knize s názvem Proč spíme jsem se nedávno rozepisovala na Instagramu. Rozhodně je to kniha, kterou by si podle mě měl přečíst každý. Nejde o to, kolik si z ní vezmete, to už záleží na každém individuálně. Jde ale o to, abyste věděli proč je vlastně spánek pro člověka tak důležitý, proč bychom měli spát alespoň 8 hodin denně, atd... Informace jsou důležité a ať už s nimi naložíme jakkoliv, měli bychom je mít k dispozici. Právě to nám poskytuje tato kniha od Matthewa Walkera.

I recently talked about this book - Why We Sleep on Instagram. It's definitely a book that I think everyone should read. I don't say everyone should change their life after reading it, it depends on each individually. The point is that you will know why sleep is so important to humans and why we should sleep at least 8 hours a day, etc. Informations are important and it's good to have an opportunity to know. This is what this book by Matthew Walker gives us.


Zakončíme to pohádkou. Tou nejkreativnější duší, na jakou jsem za své dětství v knihách narazila. Jedná se o autorku Enid Blyton, která má na svědomí mnoho dětských knih. Já se zamilovala do jejího světa na Kouzelném stromě, na který se pravidelně každý rok vracím, abych si připomněla jak důležité je snít a fantazírovat. Kouzelný strom má tři díly, minimálně o třech vím. Jedná se o jakýsi svět, který objeví tři sourozenci na již zmíněném stromě. Žije tam mnoho podivných postaviček a na vrcholku stromu se v mracích každý týden střídají různé země, do kterých můžete nakouknout, když vylezete po žebříku. V jedné knize je tak nespočet různých dobrodružství různých zemích, které rozhodně nejsou jako ty, kam jsme zvyklí jezdit na dovolenou. 

Nu a potom začali Držgrešlák a slečna Kazisvěta zasypávat své oběti nejen nepěknými slovy... ale doslova. Kusy židlí, sedaček a dalšího vnitřního vybavení.

Doufám, že se vám moje tipy na zajímavé knihy líbí a budu ráda, když se podělíte i o vaše milované kousky, na které nedáte dopustit, a ke kterým se během života vracíte.  

Let's end it with a fairy tale. With the most creative soul I have ever find in the books as a child - Enid Blyton, who is responsible for many children's books. I have fallen in love with her world on The Magic Faraway Tree, to which I return every year to remind myself of the importance of dreaming and fantasizing. This story has three parts, at least there are three I know about. It's a kind of world on a tree discovered by three siblings. There are many strange characters living there, and at the top of the tree there are different countries in the clouds every week. You can reach them climbing the ladder. In one book there are countless different adventures from different countries, which are definitely not like those we are used to go on holidays.

I hope you've liked my book tips and I will be glad if you share some of your favourite books in the comments below.

PODCAST #10 MOJE TIPY A POSTŘEHY OHLEDNĚ CESTOVÁNÍ



Nový podcast je online a vy si tak můžete poslechnout jeden velmi dlouhý díl jen s mou maličkostí. Připravila jsem si pro vás takové povídání s pár tipy, postřehy, radami a historkami ohledně cestování. Doufám, že se vám to bude líbit stejně jako můj poslední one woman díl a že se třeba i dozvíte něco užitečného. 





Zobrazit příspěvek na Instagramu

🇨🇿 Můj dnešní původní plán byl nejít do školy. Nakonec jsem šla a byl z toho nejlepší den týdne. V každém dopravním prostředku jsem někoho potkala, měla hrozně super hodiny. Jedna byla neskutečně vtipná, protože jsme museli na ulici zpovídat lidi do ankety, což sice nesnáším, ale když má člověk správného parťáka, tak i tohle může být zábava. Dokonce jsme po cestě zpět do školy narazily na obchůdek (v právě takové uličce, možná méně anglické, jako je na fotce) plný lokálních značek. Ještě že jsem s sebou neměla peněženku. Jsem fakt zvědava, na koho narazím v tramvaji v Ově a co mě dneska ještě všechno čeká. 🧡 P.S. Jsem jediná, kdo má občas problém s českým slovosledem? 🤔😅 _______________________________________ 🇺🇸 My plan for today was skipping school. In the end I've decided to go and it turned out like the best day of this week. I met some friend in every transport I've used today and I had the most interesting lessons I could wish for. One of them was really funny cause we had to do a poll in the streets of Olomouc and even if I hate these things it was great because of my amazing teammate. When we were going back to school we found a small shop with local products and marks. Thank God I didn't have my wallet. I'm just really curious about the rest of the day. 🧡 #today #goodday #dontworrybehappy
Příspěvek sdílený Ter Hrubá (@terovca_),



Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ter Hrubá (@terovca_),



Zobrazit příspěvek na Instagramu

🇨🇿 Říkala jsem si, že ukončím moje postování z cest touhle fotkou, která spamovala vaše stories po většinu doby, co jsem byla mimo ČR. 😅 Když jsem ji zveřejnila poprvé, tak mi přišlo docela dost zpráv s otázkou, jestli je to moje jediné zavazadlo. Odpověď byla - ano. Měla jsem sice v záloze plátěnku, ale protože jsem to já a zapomněla jsem si koupit na let do Španělska "priority", tak jsem prostě musela přežít jen s tímto batohem, který teda jen tak tak vlezl pod sedadlo v letadle, co si budem. A to, že jsem během letu měla zrcadlovku na krku, protože nebylo kam ji dát, taky asi nebudu úplně rozmazávat. 📷 Jestli se ptáte, zda jsem pak celé dva týdny chodila v páchnoucím oblečení, protože jsem ho měla málo? Odpověď z ní - ne, chodila jsem tak jen jeden den, pak jsem si na posledních pár dní musela udělat výlet do C&A, kde jsem popadla první použitelnou a praktickou věc, abych stíhala autobus do Milána. Tak se stalo, že jsem pak další dva dny chodila v zeleném overalu který, jak se ukázalo, byl fakt pohodlný. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych to příště udělala úplně stejně, akorát bych si místo dlouhých kalhot zabalila kraťasy a asi tričko navíc a rozhodně bych vynechala rtěnky (ano, měla jsem dokonce dvě. Na co? To fakt netuším). Pak bych si ještě na batoh přivázala cukle, protože pláž v teniskách nebyla úplně ideální volba. 😅👟 Jestli vás zajímá, jak jsem to měla s make-upe kromě mých dvou rtěnek, protože přeci jenom jsem taky holka, tak odpověď zní - nijak. Měla jsem v batohu hozenou řasenku, kterou jsem použila jednou, nejlepšími kamarády mi byl opalovací krém spolu s odličovacími ubrousky, které v tom vedru změnily funkci na "osvěžovací ubrousky" a to je asi vše. 💄 #nomakeupneeded Co se cestování samotného týče, tak i když jsem docela nadšenec do autobusů, hlavně těch dvoupatrových, tak i mně došlo, že být v něm 8 hodin, už je moc. 🚌Celkově jsem ve všech těch dopravních prostředcích strávila nějakých 39 hodin a to nepočítám cesty autem a na motorce. 😳 I tak to byla ale děsná sranda a to hlavně v tu chvíli, kdy jsme měli na francouzsko-italských hranicích ultra přísnou kontrolu, která vůbec nebyla rasistická. 🙄 [pokračování v komentářích]
Příspěvek sdílený Ter Hrubá (@terovca_),




Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic