I DID IT! NIGHT RUN Ostrava 2017


Když jsem vás před časem informovala o mých pocitech a přípravách na ostravský Night run, tak jsem si stále ještě nevěřila, že to zvládnu a pořád jsem se toho hrozně bála. Navíc mi přípravu dost stěžovalo počasí. Jakože sníh v dubnu? Co to je? A teď? Teď je to (podle mě) úspěšně za mnou, po týdnu jsem z toho stále hrozně nadšená a rozhodně poběžím i příští rok!


When I write about my feelings and preparations for the Ostrava Night Run a few weeks ago, I still did not believe I could handle it and I was very scared. In addition, the weather made the whole preparation even harder. Wait, what? The snow in April? What is it? And now? Now it's (I think) successfully after me, and after a week I'm still very excited about it and I will definitely also run the next year!





V sobotu bylo celý den hrozně zamračeno a jediné co se mi chtělo bylo koukat na filmy, pít kávu a čaj a sedět zahrabaná na gauči v dece. Takže když přišel čas na to, se jít chystat, opravdu jsem se musela přemlouvat. Navíc počasí mi dost stěžovalo i rozhodování ohledně oblečení. Moc kousků do deště a zimy nemám, takže jsem nakonec zvolila mamčiné triko s dlouhým rukávem, mikinu, legíny a tenisky. Na místo jsem ale jela ještě v kabátu, protože 7°C jsem v mikině opravdu nezvládala.


On Saturday, all day was terribly frowned and all I wanted was to watch movies, drink coffee and tea, and sit buried on a couch under the blanket. So when it was time to go to get ready, I really had to persuade myself. In addition, the weather made really hard the decisions about clothes. I do not have a lot of pieces for running in the rain and the winter time, so I finally chose a mum's t-shirt with a long sleeve, sweatshirt, leggings and sneakers. But I went there in the coat because I would not survive the journey in 7°C just in my jumper.



Už po cestě na zastávku jsem zaznamenala první problém - zapomněla jsem si doma měsíčník, takže jsem ještě rychle utíkala k automatu, koupit si jízdenku. Na zastávce v centru jsem se potkala s Leou, která byla stejně jako já oslovena jako blogerka a jak už jsem psala v minulém článku, tak se účastnila také loňského ročníku Night runu. Po příchodu na Masarykovo náměstí, což byla taková Mekka celého závodu, jsme si šly pro registrační balíček - číslo, čip, čelenka a pár drobnůstek od sponzorů. 

Already on the way to the stop, I noticed the first problem - I forgot home a monthly, so I ran fast to the slot machine to buy a ticket. At the stop in the center, I met Lea, who went to the race as a blogger as I did, and as I wrote in the previous article, she also participated in last year's Night Run. After arriving at Masaryk Square, which was such a Mecca of the whole race, we went for the registration package - a number, a chip, a headband and a couple of sponsors gifts.




Jelikož jsme měli dost času, tak jsme se jen tak procházely po náměstí, v 19:00 se sešly s dalšími účastníky #blogRUNu - Markem, Markéta, Danem, Naty a Katkajsem moc ráda, že jsme měla možnost poznat nové a fajn lidi. Pak jsme ještě skočily vyfotit pár fotek, aby bylo co dát do článku (↑). A nakonec už si jenom všichni cvakli společnou fotku a vyčkávali na start.


Since we had enough time, we just walked across the square, at 19:00 we met other participants of #blogRUN - Marek, Marketa, Dan, Naty and Katka, I'm glad I had the opportunity to meet new and nice people. Then we decided to take a few pictures to have some for the articles (↑). And in the end, we took a picture of all of us and waited for a start.


Při běhu jsme se s Leou rozdělily už na začátku, protože jsem proti ní přeci jenom outsider a nechtěla jsem ji nijak omezovat. A víte co? Ona v naší kategorii doběhla druhá! No nemám to šikovnou kamarádku? 
Co se mě týče, tak mě dost překvapilo, jak dobře se mi běželo a první tři kilometry jsem uběhla prakticky bez přestávky, pokud nepočítám chvilinku, kdy jsem smrkala. Celkově je tam ta atmosféra skvělá. Všude okolo vás plno běžců, takže nemáte pocit, že by jste byli jediní, kdo vypadá jako rajčátko a funí jako lokomotiva. Celé Komenského sady byly ozářeny čelovkami a já na chvilku zapomněla na všechny povinnosti, které na mě někde čekají. V uších mi po celých pět kilometrů hrálo Shape Of You od Eda Sheerana, což se mi už dříve dost osvědčilo jako písnička na běhání. 
Po doběhnutí jsem byla hrozně nadšená, že jsem to zvládla a ani na čas (36 minut) jsem si nemohla stěžovat. 

While running, Lea and I separated at the beginning because I am still an outsider against her and I did not want to restrict her. And you know what? She was second in our category! Well, do not I have a good friend?
Back to me (It does not sound too narcissically), I was quite surprised how well I ran and the first three kilometers I ran practically without pause unless I count for a moment when I was spitting. Overall, the atmosphere is great. Everywhere around you a lot of runners, so you do not feel like you're the only one who looks like a tomato and wheeze like a locomotive. The entire Comenius Park was lit by the headlamps, and for a moment I forgot all the duties that await me somewhere. I listened to Ed Sheeran's Shape Of You for the whole five kilometers, which I've already found as a great running song.

When I was over, I was very excited to have done it, and I could not complain even about the time (36 minutes).



Po cílové euforii přišla otázka - kde se převlečeme? Nakonec jsme zapadly do Radegastovny, která je přímo na Masarykově náměstí, převlékly se tam a u cideru jsme si zkrátily čekání na večerní vyhlašování výsledků. Bohužel se nějak zapomnělo na naši #blogRUN kategorii, která se tentokrát nevyhlašovala a mě to mrzí hlavně kvůli Lee, která by byla na medailové pozici. 

After the final euphoria came the question - where do we change our clothes? Finally, we went to Radegastovna, which is right on Masaryk Square, and we changed there. We were also waiting there for the announcement of the results. Unfortunately, they somehow forgot about our #blogRUN category, which did not announce this time, and I'm sorry for it mainly because of Lea, who would be in the medal position.


Celkově mám z akce stále hrozně pozitivní pocity a jsem moc ráda, že jsem se nakonec rozhodla běžet, protože to určitě stálo za to! Vlastně mě i docela mrzí, že nebudu moct na Winter run, jelikož budu v té době nejspíš ještě na Erasmu ve Španělsku. Ale kdo ví, třeba se to nějak stihne. 

Overall, I still have very positive feelings from the event and I'm so glad that I decided to run because it was worth it! Actually, I'm really sorry I will not be able to run on the Winter run, because at that time I will probably still be at Erasmus in Spain. But who knows, maybe it will change and I will be back in time.



Pokud vás můj článek zaujal a říkáte si, že by jste chtěli něco podobného zažít, tak neváhejte, jelikož Ostrava byla jen první zastávkou a Night run se poběží ještě v dalších sedmi městech. Mockrát děkuji za možnost se zúčastnit a celkově organizaci Night runu, protože to mělo neskutečnou atmosféru!


If my article interests you and you would like to experience something like this, do not hesitate, as Ostrava was just the first stop and the Night Run will be also organized in the next seven cities. Thank you so much for be a part of this race and also to the organization of Night Run, because it had an incredible atmosphere!


Tereza Hrubá

2 comments:

  1. Musel to být super zážitek :) každého běžce obdivuji a kdo ví, třeba Night run taky jednou vyzkouším :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Byl! Určitě vyzkoušej, nezáleží na tom, kolik ubehnes a kolik jen ujdes, jde hlavně o tu atmošku a za tu to stojí. 😊

      Delete