Můj ERASMUS na Kanárech


Nejlepší půl rok mého života! Touhle větou bych mohla popsat těch pět měsíců, které jsem strávila na Tenerife v malém větrném městě La Laguna. To bych ale nebyla já, abych to odbyla jen tou jednou větou. Ne, ne, ne. Já se tady hodlám dojímat, takže jsem si už předem připravila krabici kapesníčků (kterou tady mám momentálně i kvůli rýmě), zahrabala se do deky a jde se na to. 
Abych pravdu řekla, na vysokou jsem šla jen ze dvou důvodů: A) S gymplem nejsou zrovna skvělé vyhlídky, co se práce týče a po pár brigádách jsem si neuměla představit, že bych do konce života pracovala někde v McDonaldu B) Věděla jsem, že chci jet na Erasmus, a to bez vysoké prostě nejde. Hned v prváku jsem si řekla, že se teda přihlásím na výběrové řízení a zkusím štěstí (vlastně to bylo až druhé kolo, protože já a rozhodování není zrovna super kombinace). Zájemců bylo málo, a tak se stalo, že mě vybrali vlastně ještě ten den a já začala na Pinterestu vyhledávat obrázky Tenerife a na Yelpu si ukládala všemožné podniky, kam "určitě" v září vyrazím. Letní semestr utekl jako voda, byly tady prázdniny a najednou bylo 1. září a já řešila, že není možné se na pět měsíců sbalit do dvou kufrů, kdy ten jeden byl jen příruční. 





Nebudu vám tady lhát, že to bylo všechno od začátku sluníčkové, protože teda nebylo. Nikdy jsem nebyla tak dlouho a daleko od domova a hlavně od kamarádů, takže jsem se začínala bát, že tam skončím jako ten člověk v poslední lavici, se kterým se nikdo nebaví a bude se mi neskutečně stýskat. Navíc jsem tak hrozný flegmatik že fakt, že pokud si chci vzít do letadla i příruční zavazadlo, budu ho muset dodatečně zaplatit, jsem zjistila až v 11 večer den před odletem. Pokud by někdo z vás přemýšlel, jak vypadá zoufalý erasmák před odjezdem, tak vám doporučuji si představit mě jak ležím na kufru, brečím, že už nic dalšího vyndat prostě nemůžu a doufám v zázrak. O tom jak se sbalit vám teď ale vyprávět nechci, to třeba někdy příště. 
V den odletu jsem byla nervózní, ne že ne. Byl to můj první takhle dlouhý let (něco přes pět hodin, protože kdo to ještě nevíte, Kanárské ostrovy jsou až u Afriky). Mým největším strašákem byla ale cesta z letiště do mého studijního města, protože tahat dva kufry, které dohromady vážily přes třicet kilo a k tomu se u toho rozpouštět v jeanách, protože v té době bylo na Tenerife asi 35 stupňů, není zrovna to co chcete. To jsem ještě nezmínila podstatnou informaci, musela jsem přestupovat v hlavní městě Santa Cruz, protože žádný přímý autobus prostě neexistuje. Spolubydlící mi slíbili, že mě přijdou zachránit alespoň na naše autobusové nádraží a pomůžou mi s těmi dvěma mrtvolami, které jsem s sebou vláčela. V životě jsem snad nebyla tak psychicky a fyzicky unavená jako ten den. 





Začátky byly samozřejmě těžké, protože krom nasávání sluníčka, obdivování palem a prozkoumávání města nás jako nové erasmáky čekalo neskutečné množství zařizování, škola, Welcome day a pro mě asi to nejdůležitější - hledání nových kamarádů. Když se na to teď tak zpětně dívám, tak to nebylo zase až tak těžké, jak jsem si původně myslela. Španělsko je tak vřelá země, plná neskutečně milých lidí, že by bylo nemožné si tam nenajít minimálně jednoho kamaráda. Navíc jako součást Erasmus studentů se budete určitě účastnit spousty akcí, na kterých se dá lehce seznámit, nebo se prostě potkáte s většinou vašich budoucích zahraničních spolužáků při zařizování všech těch administrativních šíleností. 


jeany|jeans - Bershka
triko|t-shirt - od kamaráda/from my friend
mikina|hoodie - Takko
bunda|jacket -Stradivarius
boty|boots - Landrover
rukavice|gloves - Gate
taška|bag - Primark


Jelikož má být tenhle článek o tom, co všechno mi Erasmus dal a vzal, tak se na to tedy podíváme. Zjistila jsem, že zvládnu přežít sama aniž bych potřebovala svíčkovou od mamky, nebo koblížky od babičky (i když bych je samozřejmě ocenila). Naučila jsem se o něco víc vařit, protože situace člověka prostě donutí. Poznala jsem neskutečně skvělé lidi ze všech různých koutů světa, se kterými jsem se tam rozhodně neviděla naposledy, protože je beru jako rodinu, se kterou jsem trávila pomalu každý den a vždycky pro mě budou znamenat strašně moc. Zbavila jsem se svého introvertismu a už nejsem ta holka, která moc nemluví, dokud vás nepozná trošku blíž. Teď jeden vtipný, ale pravdivý fakt - alkohol byl velkou součástí našeho studentského života, takže se mi dost posunula, už tak vysoko nastavená, hranice toho, co vydržím. Zvládla jsem soužití se spolubydlící, která prostě neuměla uklízet a věřte mi, občas to bylo peklo. Lítání letadlem už mi připadá stejně normální jako cestování vlakem. Objevila jsem plno nových španělských slov, která jsou typická právě pro Kanárské ostrovy a celkově se mi o hodně zlepšila španělština. 




Nakonec bych vás už jen chtěla popostrčit k tomu, abyste tuhle šanci na vysoké nepromarnili a určitě se takhle vydali minimálně na ten jeden semestr jako já! Posune vás to jak mentálně tak intelektuálně a přísahám vám, že si přivezete jen ty nejskvělejší zážitky a vzpomínky. 

TAKŽE TEĎ UŽ JEN - JEĎTE, UŽÍVEJTE, ŽIJTE A OBČAS TEDA I STUDUJTE!!!






Jinak tohle tričko je mé nejoblíbenější a naprosto mě vystihuje. Díky Gregorio!

Za fotky děkuji Klárce.

Pokud máte nějaké další otázky ohledně Erasmu ve Španělsku (konkrétněji na Kanárech), tak mi určitě dejte vědět do komentářů. Já ještě plánuji pár článků na toto téma, takže se můžete těšit. 

Tereza Hrubá

4 comments:

  1. Super článek a moc se mi líbí ty fotky. Mě strašně mrzí, že jsem nevyužila tu možnost erasmu. No možná to ještě stihnu. A skvělý výběr! Kanáry jsem dvakrát navštívila a vždy jsem byla velmi spokojená :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju a děkuju!
      Tak pokud máš ještě možnost, tak ji určitě využij. Ono je to parádní už jenom kvůli tomu, že člověk pozná novou kulturu a spoustu mezinárodních kamarádů. :) Kanáry budou už na vždy moje srdcovka, takže jsem moc ráda, že se ti tam líbilo, když jsi tam byla. :)

      Delete
  2. Ja som pred piatimi rokmi odišla študovať univerzitu do Talianska a stále si myslím, že to bolo najlepšie rozhodnutie. Samozrejme, ako vravíš, začiatky boli hrozné, ja som nevedela skoro nič po taliansky, ale postupne sa to len zlepšovalo.
    Musela si mať skvelé zážitky, ktoré si ponesieš do konca života.

    https://lamodaeanarchia.blogspot.sk/

    ReplyDelete