COLOURS OF OSTRAVA 2018


A už je po! Po festivale, na který se těším vždycky celý rok. 

"V roce 2015 se festival probojoval na shortlist Best Major Festivals v rámci European Festival Awards a získal ocenění Czech Superbrands 2015. V roce 2016 jej deník The Guardian zařadil mezi 10 nejlepších festivalů Evropy."
Colours jsou pro mě prostě srdcová záležitost. Letos jsem navštívila již šestý ročník a řeknu to asi takto - i když si myslím, že hudebně to bylo asi nejslabší - tak jsem si to stejně opět užila na 110%, protože ta festivalová atmosféra, která vždycky probudí a projasní celou Ostravu, je prostě nade vše. 

And it's over! It's over a festival that I always look forward to all year.

"In 2015, the festival was between the Best Major Festivals in the European Festival Awards and was awarded the Czech Superbrands 2015. In 2016, The Guardian ranks it among the top 10 European festivals."

Colours are a heart issue for me. This year I have already visited the sixth one and I have to say that - even though I think it was probably the weakest one concerning the music - I enjoyed it again at 110%, because the festival atmosphere, which always awakens and brightens the whole Ostrava, is simply above all.





Letošní ročník se konal 18.-21. července a aby to nebylo hned ze startu nudné, tak se první den nesl ve znamení pláštěnek. Na jednu stranu mě to děsně otravovalo, ale na tu druhou jsem byla nadšená, že můžu konečně pořádně ozkoušet moji lištičkovou pláštěnku z Ale-Hop, kterou jsem si přivezla z Kanárů. 

This year it was held on 18-21 of July and not to be boring right from the start, the first day was in the sign of the rain. On the one hand, it annoyed me a lot, but I was also pretty excited about the fact that I could finally test my Ale-Hop raincoat with foxes that I brought from the Canaries.


Déšť ne déšť, nic mi nemohlo zkazit moje nadšení, že už jsme zase na Colours, moji natěšenost na Jeremyho Loopse a chuť na trdelník, kterou jsem po dvou dnech na infekčním a týdnu diety měla fakt velkou. 
První den se vždycky bloumáme areálem, který je tak velký, že je úplně v pohodě možné tam za ty čtyři dny ani jednou nepotkat vaše známe, kteří jsou na festivale také. Prozkoumaly jsme kde je jaká stage, na kterých místech můžeme koupit trdelník a kde mají tu nejlepší Kofolu. No a protože je to přeci jenom hudební festival, tak jsme stihly i pár těch koncertů - Future Islands, které jsme poslouchali během ládování se trdlem číslo jedna. George Ezru, který byl tak neskutečně rozkošný, měl naprosto úžasný přízvuk, vtipné historky a naprosto skvělou hudbu. A nakonec Jeremyho Loopse, na kterého jsem se těšila z celého festivalu snad nejvíc (i když by si podle mě zasloužil daleko větší stage). Pokud ho neznáte, tak si určitě pusťte písničky jako The Shore, Waves nebo Down South. Ty jsou totiž jedny z mých nejoblíbenějších a bylo super si je poslechnout takhle na živo z nějaké páté řady od pódia. Ten den pak na hlavní stage hráli ještě N.E.R.D., ale protože to není úplně náš šálek kávy a protože jsem ten den ráno vstávala dost brzo kvůli práci, tak jsme se rozhodly po Jeremym vyrazit domů a nabrat síly na další den. 

Nor the rain could spoil my enthusiasm that we were back to Colours, my happines that I will see Jeremy Loops, and my desire about to eat Trdelník, which I was really excited about after two days in the hospital and one week on a diet.
The first day we are always wandering around the area that is so big that it is perfectly normal that you don't meet any of your friends who are at the festival as well. We have found out where all the stages are, where we can buy Trdelník and where they have the best Kofola. Well, because it's a music festival, we've also were at some concert as the one of the band Future Islands that we've been listening to during the eating our first Trdlo. George Ezra, who was so incredibly adorable, had an absolutely amazing british accent, funny stories, and great music. And eventually Jeremy Loops, whom I enjoyed most of the festival (He would actually deserve a bigger stage I think. If you do not know him, let's go to listen to some of his songs like The Shore, Waves or Down South. These are some of my favorites, and it was great to listen to them alive from a fifth row of the stage. That day, N.E.R.D. was also performing on the main stage, but because it's not really our cup of tea and because I got up early that morning for work, we decided to go home and sleep more for the next day.


Druhý den se udělalo o něco lépe a i když jsme s Leou stále zůstávaly věrné gumákům, tak jsme konečně mohly sundat pláštěnky a dokonce i mikiny. Do areálu jsme přijely okolo třetí hodiny a protože koncerty jsme měly naplánované až na později, rozhodly jsme se jít něco málo vyfotit. A díky místu, které jsme pro focení vybraly jsme pak zaslechly začínajícího muzikanta, který zrovna hrál písničku od Oasis na Busking stage. Tohle objevování nových lidí mě na Colours hrozně baví, vždycky si pak po těch čtyřech dnech totálně obnovím playlist. 

The next day the weather was a little better, and although Lea and I were still loyal to the galosh, we could finally take off the raincoats and even the jackets. We arrived there around 3 pm and because the concerts were scheduled for later, we decided to take some photos of us. And thanks to the place we picked for it, we heard a musician who was just playing a song by Oasis at Busking stage. I love discovering of new people on Colours, and I always totally recreate my playlist after those four days.


Ten den jsme si pak poslechli ještě interprety jako - Places. Ale co bylo za mě asi nejlepší byl koncert Jardy Uhlíře, protože jeho pohádkové písničky rozezpívají prostě každou generaci a neříkejte že ne. Na Uhlíře jsme se navíc sešly i s kamarády a zase jednou mohly pustit do akce náš #mámepartu. Ten den to bylo celkově o socializaci, protože na další koncert Kaleo, na který se zase těšila nejvíc Lea, jsme se daly dohromady i s Klárkou a pokračovaly pak společně na vystoupení Aurory, kde se k nám přidala i Klářina ségra Zuzka, takže parta jak má být. Koncert Aurory byl stejně jako před dvěma lety magický s tím rozdílem, že letos jsme už znaly i pár písniček a jelikož zpívala za tmy, mělo to zase jiné kouzlo. Když jsme tam tak stály pod pódiem, padal déšť a na stage zpívala víla, která po každé písničce vypadá jako by vlastně vůbec nevěřila, že je tam ten šílený dav kvůli ní, tak jakoby se zastavil čas. 

That day we listened to artists like Places. But what was the best about this day was the concert of Jarda Uhlíř, because his fairy tales songs just make to sing every generation and do not try to deny it. At Uhlíř, we also met our friends and once again we could use our #mámepartu. That day was really about socialization, because for the next concert of Kaleo, which Lea was the one most excited about, we joined together with Klárka and then went to listen to the performance of Aurora, where also Klara's sister Susan joined us, so the group was already pretty big. Aurora's concert was just like two years ago - magical, with the difference that we already knew a few songs this year, and because she was singing in the dark, it had a little bit different charm. When we stood there under the stage, the rain was falling, and on the stage this fairy was singing and she looked like she didn't even believe that the crazy crowd was there for her, it was like the time stopped.




Jde se na den číslo 3. Jojo, už se dostáváme do půlky toho nádherného šílenství. Třetí den už začalo být pěkné vedro. Konečně jsme mohly vyměnit holínky za kecky a jeany za sukně. Celý ten den jsme si pak díky té sukni připadala jako princezna a to, že mi ji pochválilo docela dost lidí mi jen prohlubovalo ten úsměv na tváři. Tím jsme vám zároveň chtěla připomenout, abyste nezapomínali chválit lidi ve svém okolí, protože vám to neublíží a jim to udělá radost. 

And the Day 3 is here. Yes, we're getting to the half of this beautiful madness. The third day was a really hot outside. Finally, we were able to exchange galosh for sneakers and jeans for skirts. That whole day I felt like a princess because of that skirt, and the fact that a lot of people told me that it looks great it just deepened the smile on my face. At the same time, I wanted to remind you that you should not forget to telling to people around you nice things because it will not hurt you and will make them happy.


Ten den jsme se navíc konečně dostaly k tomu vyfotit se u toho slavného nápisu, který byl letos novinkou a za ty čtyři dny naprosto zaplavil Instagram. Vtipné bylo, že když jsme k němu přišly, tak mě najednou, a později i Leu, začali všichni prosit o fotku. Tak nevím, jestli to bylo tím trikem "Colours of Ostrava" nebo vypadáme tak důvěryhodně, ale po nějaké páté skupince lidí mě to už přestávalo bavit, protože jsme tam už stály asi 20 minut a pořád neměly ani jedna ani jednu fotku. A víte v jakém znamení se ještě nesl tento den? Faency Fries! Tyhle hranolky jsou život a já už jsem několikrát říkala, jak moc jsem pyšná na to, že jsou původně z Ostravy. O to nadšenější jsme obě s Leou byly, že i tentokrát jsme na fesťáku našly jejich stánky - ano, ano, STÁNKY, tentokrát byly dokonce dva.

That day, we finally got to take a picture with the famous Colours logo, which was a novelty this year, and it flooded Instagram during those four days. It was funny cause when we came to it, I suddenly, and later even Lea, was ask to be someone's photographer. I do not know if it was because of the t-shirt "Colours of Ostrava" or we looked so trustworthy, but after some fifth group of people it started to annoy me a little bit because we were there for about 20 minutes and still didn't have any photo of us in front of this thing. And do you know what else we did/ate on this day? Faency Fries! These fries are life, and I have already told how proud I am that they are originally from Ostrava. We were even more enthusiastic about it, when we found out that there were two different places where to buy them, yes TWO of them.





 


Hudebně jsme ten den strávily na koncertě Calexico, které jsem slyšela poprvé a vážně se mi moc líbili, takže pár jejich písniček už má své čestné místo v mém telefonu. Pokračovaly jsme na koncert Joss Stone pak hned Cigarettes after Sex, kteří jsou sice takový menší útlum, ale skvělý útlum. A když jsme se pak z jejich koncertu přesunuly k hlavní stage, kde hrála Jessie J, kterou jsme měly v plánu si poslechnout někde z dálky od stánku Kofoly, tak jsme byly opravdu mile překvapené jejím vystupováním, skvělou komunikací s fanoušky, smyslem pro humor a úžasným zpěvem. Noc jsme pak zakončily na koncertě Lenny, kterou naprosto miluju, slyšela jsem ji už takhle párkrát a její koncert je vždycky super. No a protože už byla pokročilejší hodina, po které mi do té naší vesnice už prostě nic nejede, tak jsem našla azyl u Lejdy v posteli. 

We spent the day at the Calexico concert that I heard for the first time and I really liked it so a few of their songs are already on my phone. We also went to see the Joss Stone concert, then Cigarettes after Sex, which is a smaller attenuation but a great attenuation. And when we moved from the concert to the main stage where Jessie J was playing, which we were planning to listen somewhere from the Kofola stand, we were really surprised by her performance, great communication with fans, a sense of humor and amazing singing. We finished the night at the Lenny concert, which I absolutely loved, I've heard her like this a couple of times and her concert is always great. Well, because it was a little bit late after it, and there were no buses to our village, I found a shelter in Lea's bed.



Poslední den byl podle některých "Kygo den". Podle mě je to ale blbost. Nikdy nesoudím den jen podle jednoho vystupujícího, protože jich tam za celou tu dobu hraje spousta a není fér dostavit se na festival v deset večer jenom proto, že tam hraje jeden interpret. Navíc mě tohle finálové vystoupení docela zklamalo. Bohužel jsem asi čekala něco víc, než kluka, který tam pustí pár svých písniček z laptopu a bude u toho občas vykřikovat pár vět. Nemůžu ale zapomenout na fakt, že chvilku hrál i na piano a za to má u mě plusové body. Celkově mi ale tenhle koncert připadal jako "Ocitla jsem se na Beats For Love?". Jelikož ale sobota nebyla jen o Kygovi, tak ji pojďmě shrnout. Vlastně jsme ten den měli hudebně dost nacpaný. Začaly jsme na koncertě Lilly Among Clouds, která byla neskutečně miloučká a ta hudba mě fakt oslovila. Pak jsme skočily na koncert February, ale jelikož to bylo na přímém slunci a zase tak náš styl to nebyl, tak jsme se vydaly do stánku Tonak Hats, kde bylo možné si ozdobit a koupit vlastní klobouk. Já to dostala jako úkol od kamarádky Lucky, která se na festival bohužel nedostala. Protože mi pak ale Lea celý den opakovala jak mi ten klobouk sluší, tak jsem si ho nechala a skočila Lucce vyrobit ještě jeden. Pak následoval koncert Mig21, který jsme si tak nějak protančily ve stínu daleko od ostatních, což bylo pro naše introvertské srdíčka docela pozitivní a z něj si to namířily na koncert Nick Mulvey. Než jsme tam ale došly, tak jsme udělaly menší fotící pauzu a skončilo to dokonce i s fotkami s naprostými cizinci, no koukněte se sami. 

The last day was, according to some, "Kygo day". But I think it's stupid. I never judge the day by just one performer, because there is a lot of them and it is not fair to came to the festival at ten pm just because there is one interpreter there. Moreover, this final performance was quite disappointing to me. Sadly, I probably waited a bit more than a guy who plays a couple of his songs out of the laptop, and he will sometimes yell a couple of sentences. But I can not forget the fact that he played a piano for a while, and he has plus points for it. Overall, however, this concert seemed to me like "Am I at Beats For Love?". But since Saturday was not just about Kygo, let me summarize it. We started at the concert of Lilly Among Clouds, which was incredibly sweet and the music really touched me. Then we went to the February concert, but since it was in direct sunlight and again it wasn't totally our style, we went to the Tonak Hats stand where it was possible to decorate and buy your own hat. I got it as a task from my friend Lucy, who unfortunately did not get to the festival. But because Lea was telling me all the time that the hat looks amazing on me, I left it for me and we went there again to make another one for Lucy. Then followed the concert of Mig21, on which we danced somewhere in the shadow away from the others, which was quite positive for our introverted hearts and then we went to the concert of Nick Mulvey. But before we got there, we took a smaller break, and it ended up with photos of me and some strangers.




Po Nicku Mulveyovi nám Lejdina mamča vyfotila i pár společných fotek a pak už nás čekal jen úžasný koncert Alice Merton, kterou jsem před Colours vůbec neznala a kterou teď poslouchám skoro každý den. "I've got no roots, but my home was never on the ground..." A zakončil to už zmiňovaný Kygo, vlastně pardon, pro mě byly asi silnější zážitek, ty špagety s rajčatovou omáčkou a bazalkou, které jsme si daly těsně před koncertem ve stánku Špagetárny. Co mě navíc dost mrzelo byl fakt, že skoro ve stejnou dobu jako Kygo hráli vedle na stage i Daara J Family, které jsme viděly na Colours loňský rok a kteří byli vážně úžasní. O to víc mě takhle zpětně mrzí, že jsme nešly raději na ně. 

After the Nick Mulvey concert, Lea's mom took some pictures of us, and then we were just waiting for a wonderful concert of Alice Merton, who I haven't known before Colours, and who I listen to almost every day now. "I've got no roots, but my home was never on the ground ..." And it ended with Kygo, in fact, even the spaghetti with tomato sauce and basil which we had before the concert at the Špagetárna stand was a stronger experience for me. What I was really sorry about was the fact that almost at the same time as Kygo were playing Daara J Family and we had seen them on Colours last year and they were really amazing. Now I'm even more sorry that we haven't seen them when I know how the Kygo concert ended.


Tereza Hrubá

No comments:

Post a Comment