Fííha... tenhle rok byl fakt rychlý, šílený, cestovatelský, krásný, plný lásky, nových přátel, nových plánů, pracovní, školní... Naučil mě, že (půjčím si na to citát od Weef) míň věcí, je mnohdy víc zážitků, že tequila není pro mě, že kafe se dá pít i jinak než to instantní, že ne všechno musí být na fotce, aby se to uchovalo v paměti, že potřebuju novou kérku, že tramvaj je skvělý místo na sledování seriálů, že škola není zase až tak důležitá, že je třeba si vážit přítomného okamžiku, že #shorthairdontcare, že letenku je třeba koupit ten den, kdy ji najdete, že u mě nepřežije žádná květina (ani kaktus), že vlastní houpačka na zahradě je život, že se zvládnu podělit o postel (čistě ze spacího hlediska), že zrzavá měla být moje původní barva vlasů, že z mozzarelly mi není zle, ani s mojí alergií na laktózu (to považuji asi za největší úspěch tohohle roku) a spoustu dalších věcí...
O půl noci nám doprskaly poslední prskavky a začal rok 2018. Rok, který jsem začala jako zrzka bez plánů. Jediné, co bylo jisté, byly čtyři zkoušky, které mě čekaly na Tenerife jako ukončení mého Erasmu, návštěva mé milé Leonky na ostrově a výlet do Barcelony. S lednem tak nějak končilo všechno, co jsem do té doby znala. Čekal mě návrat do České republiky a jediná jistota byl začátek letního semestru. Nevěděla jsem, co budu dělat, jestli seženu nějakou práci, jak zvládnu návrat zpět do českého prostředí, nevěděla jsem prostě nic. Ještě před tím než se dostaneme do mého temného a docela dost smutného období, kdy jsem nevěděla, co se sebou, měli bychom se ale podívat na ty pěkné věci, které se mi staly v lednu.
 |
| Tenerife, leden 2018 |
 |
| Barcelona, leden 2018 |
Když jsem 1.2.2018 přistála v jednu ráno v Katovicích a s kufry si to zamířila do příletové haly, kde na mě čekala mamča s Liborem a se zimní bundou, tak nějak mi došlo, že je to fakt reálné, že se na Tenerife už nevrátím a že se musím smířit zase s tím životem v Ostravě. První dva týdny to bylo docela příjemné. Všichni se těšili z toho, že jsem po půl roce zpět, chodili jsme na všemožné kafíčka a vínečka a hned druhý týden v únoru mi přijela návštěva z Varšavy v podobě mojí erasmačky Magdy. Ten prodloužený víkend, který u mě v Ostravě strávila byl skvělý. Mohla jsem zase jednou přemýšlet ve španělštině, být turistou ve vlastním městě a přestat myslet na všechno ostatní.
 |
| Magda v Ostravě, únor 2018 |
Po tomhle super víkendu začala škola. A hned druhý týden v únoru jsem díky Instagramu absolvovala skype pohovor a začala pracovat jako lektor španělštiny a občas také angličtiny v jedné jazykové škole, ve které jsem našla spoustu skvělých lidí, zjistila, že zvládnu lidem předat něco, co opravdu využijí a na konci školního roku jsem dokonce dostala květiny a čokoládu jako pravej učitel.
Hned ze startu nového semestru jsme se s mýma holkama z UPOLu konečně objednaly na společnou kérečku, kterou jsme plánovaly už od léta a poznaly tak úžasného človíčka jménem Terka (erka), která nádherně kreslí a to nejen na papír, má doma snad nejvíc květin, co jsem kdy viděla pohromadě a tetování s ní vám připadá jako pokec na kávě s kamarádkou.
 |
| TTK kérka, únor 2018 |
Co mi můj diář ukázal, tak zbytek února a března, se kromě školy, práce a pár kafíček s kamarády nic moc nedělo. Pak ale přišel duben. Duben, který mě už od února držel nad vodou, protože jsem 6. odlétala do Amsterdamu navštívit mého nejlepšího kamaráda Dejva. Skoro týden mimo Česko bylo přesně to, co jsem potřebovala. Samozřejmě společně s turistěním, prolézáním různých knihkupectví, focením, hraním stolních her, pitím vína, kávy a oslavováním Dejvových narozenin. Světe div se, ale po asi X letech jsme si dokonce vyfotili společnou fotku a mně je jasný, že byla tak na dalších deset let zase poslední. K tomu všemu jsme si udělali i výlet do Utrechtu, kde jsme se potkali s mojí kamarádkou Jasmijn, kterou jsem poznala na Tenerife. Prostě výlet na jedničku!
Hned druhý den po příletu jsem si to už mířila s foťákem v batohu do divadla Aréna, kde se hrála hra Cinco por cinco, kterou napsal náš ex profesor z gymplu, se kterým jsme zároveň kamarádi. Takže když mě požádal, jestli bych hru nenafotila, tak odpověď zněla "ANO", i když jsem z Prahy dorazila domů asi v jednu ráno a budík mi hlásil, že budu spát asi 5 hodin, abych všechno stíhala a byla v divadle včas.
 |
| Teatro Rojo, Cinco por cinco, duben 2018 |
Další víkend jsem už byla zase na cestě do Prahy, abych vyzvedla moji další erasmačku Marie, tentokrát z Německa a čekalo nás našich klasických pár dní s pivem, foťáky, smíchem a španělštinou. Podle mě by tak mohl začínat nějaký vtip "To tak Němka s Češkou jedou tramvají a povídají si španělsky..."
 |
| Marie v Česku, duben 2018 |
S květnem přišlo nejen mistrovství světa v hokeji, ale také zkouškové a s každým správným zkouškovým pořádáme tradiční paellu, protože jídlo, víno a Španělé jsou prostě nejlepší společnost, která vás donutí zapomenout na učení.
 |
| Paella, květen 2018 |
Mezi zkouškovým byl zároveň čas na studentský Majáles, na který jsem letos vyrazila s kamarádkou Kik a doufám, že ji brzo zase někam vytáhnu, protože to byla fakt povedená akce. A to i díky moji milované Luciji a jejímu Adamovi, který se mě snažil vyléčit z antisociálního přístupu k lidem a to ať už malými krůčky (doslova) nebo panáky Jägera.
 |
| Majáles, květen 2018 |
S červnem přilítla chvilka volna a také moje Lea z Anglie. Čekalo mě nové tetování od Terky, a pak už jsem si to mířila na letiště do Katovic, odkud mi letělo letadlo do Hamburku. V Hamburku si mě už vyzvedla Marie s jejím kamarádem Jakobem, který nám na jednu noc poskytl azyl u něj v bytě - díky moc Jacobe (ano, ano, používám ten tvar ze Stmívání). Z Hamburku jsme si to namířily k Marie do Rostocku a jeden den dokonce stihly navštívit i Berlín. Bylo to náročné jak cestovatelsky, tak pro moje játra, protože i když jsem si myslela, že jako Češka toho zvládnu hodně, tak musím asi uznat, že na Němce nemám. Bylo ale fajn vyzkoušet různé druhy piva, porovnat si s Marie chuťové buňky a jen tak sedět v přístavu, pozorovat lodě a povídat si o... klucích.
 |
| Německo, červen 2018 |
Tím tento měsíc ale zdaleka nekončil. Na jeho samém konci jsem totiž měla možnost účastnit se promocí nevlastní ségry - ještě jednou gratuluji. Lea byla ten nejlepší nejlepší kamarád a dělala mi parťáka do kina na Jurský svět, i když to není úplně její šálek kávy. A nakonec jsme si s Klárkou skočily na jeden den na Festival v ulicích, kde vystupoval sbor z našeho gymplu.
 |
| Festival v ulicích, červen 2018 |
Červenec se nesl ve znamení práce, až do té chvíle, než jsem skončila na pár dní v nemocnici - vítej léto. Naštěstí to ale vyšlo týden před Colours a já už tak na festival byla v pořádku s dezinfekcí v kapse a chutí jen na veganská jídla. Ty čtyři dny barev, hudby, zábavy, přátel a vymýšlení outfitů, byly naprosto skvělé. Hlavním faktorem byl hlavně i můj doprovod v podobě Leonky, která bude už na vždy můj coloursácký parťák.
 |
| Colours of Ostrava 2018 |
Na konci července jsem stihla i stanovat. A když říkám stanovat, představte si Terku, auto, polštář a deku. V srpnu jsme pak opožděně oslavili moje 22. narozeniny a oslavovali jsme tak pečlivě, že mám do teď bouli na bradě. Stihla jsem se dokonce vykoupat i v bázeně, což je na mě docela výkon.
V září jsem konečně nemusela do práce, takže jsem hned druhý týden vyrazila na 4 dny do Varšavy za Magdou a po návratu si přebalila batoh a vyrazila autobusem na další dva dny do Brna za Klárou, protože tuhle návštěvu jsme plánovaly už tři roky. Ještě předtím jsem ale stihla náš tradiční letní piknik s kamarádkou Klárou a natočila youtube video o Erasmu na kanál k Domči aka I Am Dora. To ale zdaleka nebyl konec, krom toho že mi zase začala škola, tak se mi na konci měsíce vdávala mamka a bylo potřeba zařídit snad milion věcí. Až budu mít někdy slabou chvilku a budu se chtít vdávat, připomeňte mi tu mamčinou prosím.
 |
| Varšava, září 2018 |
 |
| Brno, září 2018 |
 |
| Rozlučka se svobodou #TEAMSAXANA |
 |
| Svatba |
V říjnu jsme s mamkou a jejími kamarádkami odjely hned první víkend do Beskyd, abychom vypnuly a prostě si jen tak užívaly nic-nedělání. A i když naše ubytování bylo jako z minulého století a personál nám na všechny naše požadavky odpovídal větou "Bohužel vám nemůžeme pomoci." tak to byl naprosto perfektní výlet. Zbytek měsíce vlastně až do konce listopadu se nesl dost ve školním duchu, protože i já musím občas psát články, odevzdávat seminárky a někdy napsat i nějaký ten test...
Na konci listopadu jsem už zase nasedala do letadla a tentokrát bohužel i s horečkou, abych navštívila Leu v Bristolu. Náš plán bylo zajít si hlavně společně na druhý díl Fantastických zvířat a pak jsme nějak v průběhu času vymyslely, že bychom si mohly na jeden den zaletět do Dublinu, protože letenky tam stojí pomalu méně jak autobus z Ostravy na letiště do Katovic. Za těch pět dní, co jsem v Bristolu byla, jsme si stihly i udělat menší výlet do Bath na vánoční trhy a mě to vlastně tak nějak konečně navnadilo na tu pravou vánoční atmosféru.
 |
| Anglie & Irsko, listopad 2018 |
No a zbytek roku už se nesl jen ve znamení Vánoc, punče, svařáku, zkouškového a jídla. Nebo teda spíš se pořád v tomto duchu ještě nese a nehodlám to měnit do 1.1.2019.
Sečteno a podtrženo, navštívila jsem šest států, 3x byla požádána o ruku, poznala neskutečné množství lidí a zažila obrovské množství nezapomenutelných zážitků.
A ZA TO VŠECHNO ROKU 2018 NESKUTEČNĚ DĚKUJI!
Pokud jste se prokousali vším tím textem a fotkami až sem, tak vám gratuluji a vlastně bych vám chtěla i poděkovat, protože pokud jste to opravdu dočetli, tak to asi nebude zase až tak nudné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Budu se na vás těšit s články zase příští rok a slibuju, že se budu snažit psát častěji než jednou za půl roku. A možná že se konečně dokopu i k dopsání článku z Brna, na který se chystám už od září.
Chtěla bych vám všem popřát šťastný nový rok plný lásky, smíchu a všeho, co si budete přát!
0 comments:
Post a Comment