WARSAW 2/2 [Pałac w Wilanowie, Pałac Kultury i Nauki]

Pamatujete, jak jsem psala, že první článek z Varšavy vznikal asi měsíc? Ne? No, já už pomalu taky ne. A moc ráda bych teď napsala, že tento článek stihnu za 3 hodinky ve vlaku Praha - Ostrava, ale jelikož u mě není naprosto nic jistého, tak to raději necháme při tom, že se minimálně snažím, aby ten článek vznikl do konce roku.

Jde se na věc! V minulém článku jsme si prošli centrum města, skočili do varšavské univerzitní knihovny (kterou do teď rozdýchávám) a objevili kouzlo Chačapuri. No a teď to bude ještě o něco víc ve znamení turistění.

V sobotu jsme vyrazily za kulturou do Pałac w Wilanowie. Tenhle kouzelný palác jako z pohádky, se nachází na předměstí Varšavy, vlastně si ani nejsem jistá, jestli je to ještě vůbec předměstí, nebo nějaká vesnička, každopádně tam dojedete v pohodě MHDčkem z města. To znamená, že je to pořád dobře dosažitelný cíl pro lid, co nemají řidičák stejně jako my s M. Jak už jsem říkala, je to místo jako z pohádky, které si zamilujete, i když je zrovna 35°C, nikde žádný stín a poblíž školní zájezd ze základky.
My se prvně rozhodly projít si zahrady a přísahám, že i když nejsem žádný biologický nadšenec, tak to bylo hrozně fajn, všude kaktusy a my s Magdou nadšené, že se zase jednou cítíme trošku blíže Kanárům. Každopádně pokud vás baví procházet si různé botanické zahrady a máte trošku rádi přírodu, nebo tam prostě vyrazíte s drahou polovičkou, tak je to místo jako dělané na romantické procházky, ne že bych byla v tomhle odvětví zrovna expert.
Po "romantické" procházce zahradami jsme se tedy vydaly na prohlídku paláce. Kdo má rád historii, ať se přihlásí, doufám, že jste se přihlásili všichni! Každopádně pro histo-nadšence (ano, to slovo jsem právě vymyslela, proto je tak divný) bych určitě doporučila si palác projít uvnitř. My se připojili k nějaké skupince děti (minimálně výškově jsme celkem zapadaly), takže jsme to měly i s výkladem v polštině, který mi Magda ochotně překládala do španělštiny. Strávili jsme tam dost velkou část dne, vyfotili okolí i sebe, vlastně cokoliv, co bylo trošku fotogenické a vydaly se hledat něco ledového k pití.
Prošly jsme snad nejbohatší čtvrť, co jsem za mé dvě návštěvy Varšavy viděla. No a protože to byla fakt bohatá čtvrť, tak tam nemohl chybět Starbucks. Moje objednávka byla dost vtipná, protože jsem si říkala, že to zkusím anglicky, jelikož slečna za pultem vypadala, že minimálně mé objednávce porozumí. Tak jsem si tedy objednala, ale jak jsem byla mimo, že místo češtiny nebo španělštiny najednou mluvím jiným jazykem, zapomněla jsem ji říct, že potřebuju sójové mléko, tak jsme se otočila na Magdu a poprosila ji, jestli by ji nemohla polsky říct, že potřebuju "spešl" mléko. Magda se na mě tak zvláštně podívala a odpověděla "Terez, víš, že jí to můžeš klidně říct anglicky, žejo?" aneb když jste mimo ze střídání cizích jazyků.
Po úžasném Pumpkin spice frappuccinu, na které mimochodem nedám dopustit a mohla bych ho pít každý den - not joking, jsme se vydaly zpět do centra, kde bylo v plánu už jen koupit pohledy. Co by to byl totiž za výlet bez pohledů, no ne? Obešly jsme si Palác kultury a vědy a tím obešly, to myslím doslova. A vydaly se k Magdě domů, protože v plánu bylo koukat na seriál La casa de las flores a zasvětit mě do kouzla sushi.