ÚNIKOVÁ KLAUZULE


Všichni někdy někam utíkáme... no a ty moje útěky jsou prostě trošku nákladnější než ty jiných lidí. Protože moje největší úniková klauzule jsou letadla. A rovnou vám říkám, že vlastně ani tak nejde o to, kam má to letadlo namířeno... já miluju ten pocit, že člověk jednoduše na pár hodin zmizí ze světě a zároveň tak nějak ten svět zmizí i pro něj. Prostě si tam jen tak sedíte, bez signálu, připojení k internetu, možnosti kamkoliv odejít, s kýmkoliv se spojit a jenom jste. Jste tam v tu danou chvíli, se svýma myšlenkama... a tím Rusem, co na vás omylem upustil kousek čokolády (Přísahám, že tohle se opravdu stalo. A ne, tu čokoládu mi nenabídl, ani když přistála na mém stehně).

Dublin 2018


NIKDY, ale opravdu nikdy nenastupuju do letadla s pocitem, že bych vlastně mohla umřít. Vždycky tam jdu nadšená jako malé dítě. Vím totiž, že si budu moct zase jednou utřídit myšlenky, poslouchat hudbu a koukat z toho okýnka, za které jsem si nezaplatila. Lidem v letadle jste většinou volní, každý si tam jede to svoje, jsou sice milí, ale ví, že už vás nikdy v životě neuvidí, tak proč se zajímat. Jakmile se dostanete na své místo a zapnete si pás, tak začíná doba ticha (ne, nemyslím tu knihu, u které jsem minulý rok v lednu umírala nudou. Luis Martin Santos prostě není můj šálek kávy), myslím tím doslova pár hodin v klidu... pokud za vámi zrovna nesedí rodinka s dítětem, které brečí celý let. V tom lepším případě. V tom horším vám totiž celou cestu to díte kope do sedadla. 


Praha 2016

Nechci tvrdit, že jsem nějaký expert na lítání. Přeci jenom můj nejdelší let byl něco přes pět hodin a znám lidi, co v letadlech doslova žijí, ale na druhou stranu si myslím, že už nejsem ani nějaká letadlová panna (řekněte mi, že to v nějakém slangu neznamená nic divnýho) a zažila jsem toho na letištích a v letadlech docela dost. Můj první let jsem prospala. Když jsem se v roce 2017 snažila dostat domů na Vánoce, tak mi pomalu uletělo letadlo, na 99% vám můžu říct, že pokud poletíte někam se mnou, tak na bezpečnostní kontrole skončím v tunelu/válci (nemám ponětí, jak se tomu vlastně říká, ale už vím jak se tam postavit, aniž by mi někdo musel dávat instrukce) a pak mě pošlou na test na drogy, protože někdo tak roztomilý jako já přece musí něco pašovat. Když jsem se loni v lednu vracela na Kanáry, tak přesně v ten stejný den nějaká Tereza H., která měla náhodou i stejný věk převážela drogy a protože tahle super zpráva nemohla v českých médiích chybět, tak mi mobil zaplavily zprávy na téma "Terez, odskočila jsi si z Kanárů někam něco převézt?". 
I přes všechny tyhle šílenosti, které se mi na letišti vždycky dějí, jsou ale letadla mým oblíbeným místem. Kdybych si někdy mohla pořídit dopravní prostředek s řidičem, tak bych rozhodně chtěla letadlo. Nejvtipnější na tom všem je, že bych ani nepotřebovala lítat na ta krásná instagramovamá místa jako jsou Maledivy, Egypt, nebo cokoliv, co vám nažene lajky. Klidně bych lítala trasu Ostrava-Praha (i když ta nejlepší trasa by stejně byla Ostrava-Bristol, protože Leo, já tě prostě potřebuju jako kyslík), pointou ale je, že můj oblíbený čas, je ten ve vzduchu, v mracích. Na té obloze, na kterou koukáte a když vidíte letadlo, tak si něco přejete. Tak přesně v tom "přání plnícím" letadle chci sedět. 

A víte co je ještě lepší, než létání? Létání v noci! Když letíte a pod vámi je to neskutečné množství světýlek a vy si říkáte, kdo tam asi žije? Co zrovna dělají? Plánujou dovolenou? Chystají se jít spát? Zamilovávají se? Díváte se dolů a v tu chvíli vám připadá, že je možný naprosto všechno. Že svět je tak obrovský a skvělý a zajímavý a plný překvapení, že prostě stojí za to, se na tu zem zase vrátit a žít. Ale i přes to všechno, že miluju to žití, tak občas potřebuji tu únikovou klauzuli v podobě letadla, kde mi letuška ukáže únikové východy a kluk vedle mě má tak huňatou mikinu, že přemýšlím, jestli ho požádám, aby si zahrál na můj osobní polštář. 

A tak tu sedím a píšu a těším se na 7.února, kdy zase nasednu do letadla a budu přemýšlet a utíkat a prostě jen tak budu, aniž by mi kdokoliv posílal zprávu na Facebook nebo cokoliv jiného, co by mi mohl můj chytrý telefon odtlumočit. 

A jaká je ta vaše "úniková klauzule"?

P.S. Moje oblíbená písnička do letadla se jmenuje Fly - Fransis Derelle.


Londýn 2016

Londýn 2016


Oslo 2017
Londýn 2017

Londýn 2017
Bristol 2018


Amsterdam 2018

Tenerife 2018, Katovice 2018

Tereza Hrubá

No comments:

Post a Comment