-->

Sunday, 28 July 2019

BRNO STUDENTSKÝMA OČIMA

Podle nadpisu se může zdát, že studuji v Brně. Omyl. Jenom jsem tam na konci června vyrazila na výlet za kamarádkama, které bydlí poblíž a jedna z nich tam v září nastupuje na magistra. To je teď ale vedlejší. Jelikož jsem s sebou měla v batohu foťák a cvakla pár momentek, říkala jsem si, že by bylo fajn s vámi sdílet pár tipů, co, jak, kde a s kým, to už nechám na vás. 

According to the title, it may seem that I am studying in Brno. No, I dont. I just went there at the end of June for a trip to meet my friends who live nearby and one of them is starting there her master in September. Since I had a camera in my backpack and took a few snapshots, I thought it would be nice to share a few tips with you, what to do and where to do it. 





Už tradičně jsem si koupila lístky přes Flixbus, protože z Ostravy do Brna a zpět za 60 korun? To je sen. Navíc dokonce tentokrát i fungoval internet a já tak stihla napsat článek, který měl samozřejmě deadline ten den, celá já. Pak už jsem vystoupila na nádraží v Brně, kde mě čekaly holky a naše dvoudenní dobrodrůžo mohlo začít. Protože jsem byly docela hladové, tak jsme po pár minutách dle Terezčiného doporučení vyrazily do My Kitchen. Jídlo vám tady bohužel neukážu, protože jsem měla takový hlad a byla to taková mňamka, že jsem zapomněla i na focení. Každopádně je to veganský podnik, takže pokud patříte k lidem, kteří jsou vegetariáni, vegani nebo jednoduše jako já nepotřebujete maso v každém jídle, určitě si tam skočte. Navíc mají skvělé limonády - Richardova limonáda. Nejen, že skvěle chutnají, ale zároveň ještě jejich koupí pomáháte někde dál. Z každé láhve jdou totiž 2 Kč na podporu dětského hospicu Dům pro Julii. My vyzkoušely hned tři druhy. Pěkně jsme si je prostřídaly, abychom každá ochutnala každou a z příchutí ibišek, tonik se zázvorem a květů růží jsme úplně nezvládly vybrat tu nejlepší. Všechny chutnaly skvěle, ale tonik se zázvorem byl chutí asi nejvýraznější. 

I traditionally bought tickets via Flixbus, because from Ostrava to Brno and back for 60 crowns? It is a dream. Moreover, this time the Internet worked and I managed to write an article, which of course had a deadline that day, sooo me. Then I got off at the railway station in Brno, where girls were waiting for me and our two-day adventure could start. Because I was quite hungry, we went to My Kitchen according to Terezka's recommendation. Unfortunately I will not show you our food here because I was so hungry and it was so yummy that I forgot to take pictures. Anyway, it's a vegan bistro, so if you belong to people who are vegetarian, vegan or just like me you don't need meat in every meal, be sure to stop there. They also have great lemonade - Richardova limonáda. Not only do they taste great, but at the same time, by buying them, you are helping someone. From each bottle goes 2 crowns to support the children's hospice Dům pro Julii. We tried three different types. We changed them to taste each one, and with the flavors, hibiscus, ginger tonic and rose flowers we couldn't quite pick the best. They all tasted great, but tonic with ginger was probably the most distinctive.


Náš výlet pokračoval dál a my vyrazily na Špilberk. Když si odmyslím ultra těžký batoh a 35 stupňů, tak to jako procházku rozhodně doporučuji, protože je tam hezký parčík, spousta výhledů, míst na piknik nebo na čtení a celkově je to podle mě takové milé odreagování. 

Our trip continued and we went to Špilberk. When I don't think about the ultra-heavy backpack and 35 degrees, I definitely recommend it as a walk, because there is a nice park, lots of views, picnic areas or places for reading and overall I think it is such a nice relax.



Po "výšlapu" na Špilberk jsme celé vyšťavené a spocené vyrazily na zastávku, abychom se dostaly k Terezce na byt, který měl být pro nás na tu jednu noc útočištěm. Musím říct, že být hostem u Terezky je sen. Starala se o nás naprosto skvěle a ani pět minut nám nic nechybělo. Po nějaké té hodince s birelem jsme vyrazily do lesoparku, který je hned za Terčiným domem a připadaly si tam jako na prázdninách u babičky. 

After the "hike" to Špilberk, we went all the juicy and sweaty to a stop to get to Terezka's apartment, which was supposed to be a refuge for us for the one night. I have to say that being a guest at Terezka is a dream. She took care of us and we didn't miss anything for five minutes. After some hour with birel we went to the forest park, which is just behind Terezka's house and felt like on vacation at our granny.










Zbytek času jsme strávily u Terezky, stihly se podívat na dva horory - My, ten speciálně doporučuji, protože jeho příběh mě opravdu nadchnul a po dlouhé době mi nepřišlo, že je to jen o strašení, lekačkách a předvídatelným koncem. Druhý film byla La Llorona a na to, jak moc jsem ji chtěla vidět, protože podle trailerů mě to opravdu oslovilo, to zase tak skvělé nebylo. Strach byl, což o to, ale nic co by mi připadalo nějak dopodrobna promyšlené. No a největší dobrodružství druhého dne bylo smažení palačinek, které se vyvedly perfektně. 

We spent the rest of the time at Terezka, managed to watch two horror movies - Us, I especially recommend this one, because his story really excited me and after a long time I don't think it was just scaring, sneaky and predictable. The second movie was La Llorona and even if I wanted to see it a lot, because according to the trailers it looked great, it wasn't that good I'd say. We were afraid, yeah, but it was nothing that seemed to me to be elaborated. Well, the biggest adventure of the next day was frying pancakes, which were perfect.


Jsem moc ráda, že jste dočetli až sem a pokud máte další dotazy, nebo jakýkoliv jiný poznatek k článku, dejte mi je vědět dolů do komentářů. Uděláte mi tím radost.

0 comments:

Post a comment

Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic