FESTIVALUJEME NA COLOURS 2019
Colours of Ostrava, skvělý fesťak, srdcovka, kterou nevynechám a která se pojí s úžasnou atmosférou v celém městě, kamarády, trdlem, Kofolou, koncerty, bolestí zad a plánováním outfitů měsíce dopředu. Tak nějak bych popsala ty čtyři dny plné hudby, jídla a smíchu.
Colors of Ostrava, a great festival, a heart issue I can not miss and which is connected with a wonderful atmosphere throughout the city, friends, chimney cake, Kofola, concerts, back pain and planning outfits one month before it take place. That is how I would describe those four days full of music, food and laughter.
Den první / Day 1
Letos jsem kromě mého klasického parťáka Leonky vyrážela na Colours i s mojí kamarádkou Magdou, která přijela na festival až z Varšavy. Dost jsem ji obdivovala, že zvládla být první den po pěti hodinách ve vlaku vzhůru někdy do jedné do rána, protože já bych pravděpodobně usnula někde na koncertě a museli by mě domů odnést. Jelikož letos začínal festival na moje narozeniny, tak jsme ještě před vstupem do areálu skočily na kafe i s mojí mamčou, což bylo hrozně fajn a já tak mohla chvilku narozenin strávit i s ní, protože zbytek dne jsem buďto někde lítala nebo strávila na festivalu.This year, in addition to my classic colours buddy Lea, I went there also with my friend Magda, who came to the festival from Warsaw. I admired her that she managed to stay awake till 1 am on the first day after five hours on train, because I would probably fall asleep somewhere at the concert and they would have to take me home. Cause this year the festival started on my birthday, before we entered the area we went for a coffee with my mum, which was really nice and at least I could spend a moment with her, because I spent the rest of the day at the festival.
První den jsem jako první vyrazily na Fresh stage, kde hráli Opal Ocean. Tihle dva kytaristé, kteří hrají rock metal inspirovaný flamenkem, byli naprosto neuvěřitelní. Nechápu, jak někdo může takhle hrát. Vždycky mě fascinovali lidé, kteří umí hrát na hudební nástroj a tím "umí" myslím to, že nepotřebují noty, vidíte, že tou hudbou opravdu žijí a v podstatě to je pro ně hlavně zábava. A přesně takhle Opal Ocean působili po celý koncert, který byl podle mě skvělým startem pro náš první den.
The first day we went first to Fresh stage, where Opal Ocean played. These two guitarists playing rock metal inspired by flamenco were absolutely incredible. I don't understand how anyone can play like this. I have always been fascinated by people who know how to play a musical instrument, and by "knowing" I mean they don't need notes, you see that they really live the music and basically it's fun for them. And that's exactly how Opal Ocean worked throughout the concert, which I think was a great start for our first day.
 |
| Foto: Čestmír Jíra |
Naše další kroky vedly na hlavní stage, kde měla koncert MØ, která měla teda tolik energie, že by ji mohla rozdávat. Ještě předtím jsme si ale zašly pro Faency Fries, které ke Colours prostě patří.
Jelikož nepatříme k lidem, kteří musí být na koncertech v první řadě, tak jsme se na MØ postavily někde doprostřed a nakonec se ukázalo, že máme velmi strategickou pozici. Zpěvačka se totiž asi v polovině vydala do davu a kousek koncertu odzpívala asi deset kroků od nás.
Zlatým hřebem večera, na který se těšily hlavně holky byli Florence + The Machine. Dokonce se k nám na ně připojila i moje kamarádka Lucka, která byla poprvé od porodu venku bez malého Jonýska. Koncert byl super, a to i když jsem znala asi dvě písničky. Holky si to podle mě fakt užily a pak už jsme se vydaly na cestu domů.
Our next steps led to the main stage, where MØ performed, she had so much energy. But before that we went for Faency Fries, which simply belongs to Colours.
Since we are not among the people who have to be at the concerts in the first line, we stayed somewhere in the middle and it turned out that we had a very strategic position. The singer went to the crowd in the middle and sang about ten steps from us.
The highlight of the evening, which mainly girls were looking forward to, was Florence + The Machine. Even my friend Lucy joined us, who had been out on her own for the first time since she gave birth to little Jony. The concert was great, even though I knew about two songs. The girls really enjoyed it and then we went home.
Den druhý / Day 2
Druhý den jsme vyrazily o něco dříve, protože jsme měli v programu zaškrtnuto plno interpretů, které jsme měly v plánu vidět. První z nich byla Lola Marsh. A panebože! Tahle holka, která nádherně vypadá i naprosto skvěle zpívá a její koncert byl naprosto úžasný, když pominu to, že se okolo nás vytvořila jakási průchozí ulička.
The next day we went there a bit earlier because we had a lot of artists on our list that we were planning to see. The first was Lola Marsh. Oh, my God! This girl looks beautiful and sings amazing and her concert was perfect.
Další koncert byl ten od Toma Walkera, který jsem si fakt užila, bylo to super odpočinkové, Tom byl hrozný milouš, moc se mi líbilo jak písničky prokládal komunikací s publikem a objevila jsem i pár nových kousků, které jsem zařadila do mého playlistu.
The next show was Tom Walker, which I really enjoyed, it was super relaxing, Tom was a sweetheart, I really liked the way he interleaved the songs with the speeches and I found some new pieces that I added to my playlist.
 |
| Foto: Marek Koprowski |
Po Tomu Walkerovi byl plán jasný -JÍDLO! Zvolily jsme klasiku. Magda si dala burrito z Los Capolitos a my s Leou jsme si skočily pro špagety od Špagetárny. Jídlo jsme si pak přenesly na ArcelorMittal stage, kde právě hrála portugalská Mariza, která pro mě letos byla jedním z objevů festivalu. Vůbec jsem její tvorbu neznala, ale nakonec jsem si ji hrozně oblíbila, protože tak pozitivní a elegantní člověk musí dostat prostě každého.
After Tom Walker, the plan was clear - FOOD! We chose the classics. Magda had a burrito from Los Capolitos and Lea and I bought spaghetti from Špagetárna. We then took the food to the ArcelorMittal stage, where the Portuguese Mariza was singing, which for me was one of the discoveries of the festival this year. I haven't known her music before at all, but in the end I really liked her, because she is such a positive and elegant person and you simply must love her.
Najezené a trošku odpočaté jsme vyrazily zpět na hlavní stage, kde právě startoval koncert Rag'n'Bone Man, jehož jméno já prostě neumím vyslovit, díky bohu za psaní. Koncert byl super, zpěvák vypadal jako roztomilý čmelák a hudba byla perfektní. Na Human jsme si dokonce i zazpívaly. Poslední koncert tohoto dne byla kapela Kryštof. Tuhle show, kterou doprovázel i ohňostroj, jsem si užila na 110%. Bylo super si zazpívat písničky, které jsme s mamkou kdysi poslouchaly nonstop v autě, zasvítit si svítilnou a trošku si i zatancovat.
Full and relaxed we went back to the main stage, where the Rag'n'Bone Man concert just started, whose name I just can't pronounce. The concert was great, the singer looked like a cute bumblebee and the music was perfect. We even sang on Human. The last concert of this day was the czech band Kryštof. I enjoyed this show, which was accompanied by fireworks, to 110%. It was great to sing songs that my mom and I used to listen nonstop in the car, turn on the light on my phone and dance a bit.
Den třetí / Day 3
V den číslo 3 jsem se rozhodla vybavit brýlemi, abych alespoň jednou pořádně viděla. Po zakotvení před Fresh stage, která byla naším prvním cílem po příjezdu do areálu to začalo vypadat velmi bledě s počasím. Všude černé mraky, zvedal se vítr a já byla vděčná za to, že jsem si ten den doma nezapomněla pláštěnku. Naštěstí se náš první koncert konal pod střechou. Byla to kapela The Sherlocks, která nebyla úplně našim šálkem kávy. Hudba nebyla špatná, ale v podstatě jste nerozeznaly jednu písničku od druhé, jak si to bylo vše podobné. Já bych jejich tvorbu využila nejspíš k učení na zkoušku. Po koncertě jsme se vydaly na hlavní stage, kde jsme ještě před koncertem kapely Nahko And Medicine For The People vyfotily pár fotek, daly si naše oblíbené trdlo a potkaly kluky z již zmiňované kapely The Sherlocks. Jelikož jsme byly na místě dost s předstihem a tancovaly na hudbu z vedlejší stage, tak se nějak stalo, že jsme se pak octly pomalu v první řadě a musím říct, že to stálo za to, protože NAMFTP (ano, tu zkratku jsem právě vymyslela, beztak se ani nepoužívá) opravdu stáli za to! A dokonce jsem znala jednu písničku - Love Letters to God, což je u mě dost překvapivé.
On Day 3, I decided to wear glasses to see at least once. After anchoring in front of the Fresh stage, which was our first destination after arriving at the festival, it started to look very bad with the weather. Black clouds everywhere, the wind was rising, and I was grateful that I hadn't forgotten a raincoat that day. Fortunately, our first concert took place under the roof. It was The Sherlocks that wasn't exactly our cup of tea. The music wasn't bad, but basically you didn't recognize one song from another as it was all similar. I would probably use their music to study for an exam. After the concert we went to the main stage, where we took some photos before the Nahko And Medicine For The People concert, had our favorite chimney cake and met the guys from the band The Sherlocks. Since we were there in advance and danced to the side-stage music, it somehow happened that we were almost in the first line for the concert and I must say that it was worth it because NAMFTP (yes, I just invented the shortcut, no idea if it's official or not) really worth it! And I even knew one song - Love Letters to God, which is pretty surprising for me.
Po tomto koncertě nás čekala další pauza na jídlo a pak návrat zpět na hlavní stage, na které byli právě John Butler Trio. Upřímně to asi nebylo úplně něco, co bych potřebovala vidět znova. Uznávám, že hrát John Butler umí, to ano, ale nějak mě to prostě neoslovilo. Pokračovaly jsme vedle na Lewise Capaldiho, na kterého jsem původně neměla v plánu vůbec chodit, ale protože ho Lea chtěla vidět a protože ani já nemůžu říct, že by jeho hudba stála za houby, tak jsme na něj zaskočily. Právě na jeho koncertě už to počasí nevydrželo a spustil se déšť. Takže pláštěnky nasadit a pokračovat ve festivalování. Zpět ale ke Capaldimu. Hudba úžasná, to se mu musí nechat, ale jako člověk mi snad dlouho nikdo nebyl tak nesympatický. Prosím jenom, aby mě jeho fanoušci neukamenovali, ale já s ním mám asi prostě nějaký osobní problém, nebo nejedu na jeho vlně humoru, kdo ví.
Den jsme zakončily na koncertě Years&Years, na které jsem se těšila jako malé dítě. To byl asi takový můj zlatý hřeb festivalu. Koncert naprosto skvělý, Olly byl nejroztomilejší člověk, kterého jsem za ty tři dny (na obrazovce) viděla a ten jeho úsměv. Vím, zní to jako, že jsem zamilovaná fanynka, ale v tom to není. On takhle prostě působil na všechny. Jediné mínus byly dvě šílené fanynky, které stály za námi a já musela 2x počítat do desíti, abych je nepraštila.
After this concert we had another break for food and then we came back to the main stage, where was the John Butler Trio. Honestly it wasn't something I needed to see again. I admit that John Butler knows how to play, yes, but it just didn't appeal to me. We continued to see Lewis Capaldi, whom I originally didn't want to see, but because Lea really wanted to go there and because I can't say his music is bad, we stopped there. At his concert started to rain. So we put on raincoats and continued with the festival. But back to Capaldi. The music is amazing, but as a person, nobody has been so unsympathetic to my for a long time. I just hope his fans won't kill me, but I probably have a personal problem with him, or I don't have the same style of humor, who knows.
We ended the day at the Years & Years concert, which I looked forward to as a small child. That was probably my highlight of the festival. The show was absolutely great, Olly was the cutest person I saw in the three days (on screen) and his smile. I know it sounds like I'm a fan in love, but it's not that. He has something. The only minus were the two crazy fans that stood behind us, and I had to count twice to ten to avoid hitting them.
Den čtvrtý / Day 4
Poslední den a podle mě asi i nejnáročnější, protože moje záda už to těžce nedávala. Myslím, že další den bych s takovou musela dojet na vozíčku. Začaly jsme koncertem Charlieho Cunninghama a když nad tím tak přemýšlím, tak jsme vlastně každý náš den začínaly na Fresh stage. Hudba nás ale bohužel vůbec nezaujala a my tak po půl hodince odešly a rozhodly se si zajít pro kávu do CoKafe, abychom vydržely vzhůru do čtyř do rána. Poté jsme opět zapojily do akce Lejdiny fotící schopnosti a vznikly tak dost povedené fotky. Pak už začala zpívat ZAZ, na kterou jsem se poměrně těšila, protože její poslední koncert na Colours byl super. Ani tentokrát nezklamala, jen stále nechápu, že pořád nezvládá komunikovat v angličtině, protože francouzština je sice krásný jazyk, ale rozumělo jí tak 10% publika.
The last day, and I think the hardest one, because my back was really hurting. I think the next day I would have to drive one in a wheelchair. We started with a Charlie Cunningham concert and when I think about it, we actually started on Fresh stage every day. Unfortunately, the music did not interest us at all and so after half an hour we left and decided to go for a coffee to CoKafe to stay up until four in the morning. Then we used Lea's shooting skills and we took quite good pictures. Then ZAZ started to sing, which I was looking forward to, because her last concert at Colours was great. Even this time she did not disappoint me, but I still do not understand that she still does not manage to communicate in English, because French is a beautiful language, but I guess only 10% of the audience could understand it.
Po ZAZ jsem se potkala s kamarádem a společně jsme šli na hranolky a pak pokračovali na koncert Coryho Henryho. Abych pravdu řekla, ani si nepamatuju jaké to bylo. Nakonec jsme odešli dříve, abychom se dostali v čas na The Cure, kteří mě teda zklamali na plné čáře, asi na to nejsem dostatečný hudební fajnšmekr. Odešly jsme asi po hodince a dobře jsme udělaly, protože jsme pak na Fresh stage objevily Glass Museum, kteří se dokonce nacházeli i na mém seznamu "Co vidět/slyšet". Spojení bubnů a piana byla prostě pecka! Skvěle se u toho ztrácí v myšlenkách a nám tak příjemně uteklo čekání na poslední koncert večera - Rosalíi.
Jelikož jsme měly od začátku pravidlo "Budeme všechny vždy doprovázet zbytek pod stage, pokud to bude něco, co potřebuje jedna z nás vidět zblízka", tak jsme na Rosalíi, díky Magdě, byly dokonce v druhé řadě. Nevím, jestli byl ten koncert jenom špatně nazvučený, nebo to tak funguje vždycky, ale dost nám tam "krvácely" uši. Kdyby nás v tu chvíli někdo vyfotil jak máme prsty v uších, abychom to tam vůbec přežily, tak by to asi nebyla zrovna reprezentativní fotka pro festival. Po pár písničkách jsme se raději přesunuly trošku dozadu, kousek od velmi vášnivých Španělů, kteří znali snad každé slovo všech songů. Bylo to pěkné zakončení, kdy jsme si i zatancovaly a občas něco i zazpívaly (hlavně M.) a pak už jsme vyrazily čekat na tramvaj. Čekání jsme si krátily posloucháním písniček z High School Musical a někdy v šest jsme se s Magdou konečně dostaly do postele.
Byl to skvělý ročník a já už se teď nemůžu dočkat příštího roku! Děkuji všem, kteří se na mých úžasně krásných čtyřech dnech podíleli.
After ZAZ, I met a friend and we went to eat french fries together and then went to Cory Henry's concert. To tbe honest, I don't even remember what it was like. In the end, we left earlier to get to The Cure on time, but they disappointed me a lot, I guess I'm not enough music connoisseur for that. We left after about an hour and we did well, because then we found the Glass Museum on the Fresh stage, which was even on my "What to See / Hear" list. The combination of drums and piano was just awesome! You can get lost in your thoughts and so we pleasantly shorted waiting for the last concert of the night - Rosalía.
Since we had the rule from the beginning "We will always accompany the rest of the group to the stage, if it is something that one of us needs to see closely", so we were on Rosalia, thanks to Magda, in the second row. I don't know if the gig was just poorly sounded, or it always works like that, but our ears were "bleeding". If at that moment someone took a picture of us with our fingers in our ears to survive there, it would probably not be a representative photo for the festival. After a few songs, we moved a little backwards, near the very passionate Spaniards who knew almost every word of all the songs. It was a nice ending, when we danced and occasionally sang something (mainly M.) and then we went to wait for the tram. We waited and were listening to songs from High School Musical, and at about six, Magda and I finally got to bed.
It was a great year and I can't wait for the next one! Thanks to all who were with me during those amazingly beautiful four days.
0 comments:
Post a Comment