Thursday, 12 September 2019

Europe ROAD TRIP [Spain - Hellín, Tobarra] 2/7


Vítejte v pekle, tak nějak by se dalo definovat příjezd do Gregoriovi vesničky. Ne proto, že by byla tak strašná, ale díky jejímu názvu Hellín [Hell in] (plus rozhodně tam bylo horko jako v pekle). Popravdě jsem neměla ponětí, co očekávat. Nikdo z mých španělských kamarádů netušil, kde se tahle vesnice/malé město vlastně nachází, takže když jsme pak první den vyrazili objevovat krásy tohohle místa, byla jsem velmi mile překvapená. 


Welcome to hell, that's how I would describe the arrival to Gregorio's village. Not because it was so bad, but thanks to its name Hellín [Hell in] (plus it was definitely as hot as hell). Honestly, I had no idea what to expect. None of my Spanish friends have heard about this village/small town, so when we set out to discover the beauty of this place on the first day, I was very surprised.



Centrum je jedna velká nádhera. Navíc město není úplně turistickou atrakcí, takže se tam můžete procházet bez toho, aniž by se na vás někdo mačkal, lezl vám do záběru, nebo něco podobného. My jsme vyrazili do centra dopoledne, jelikož naše autíčko bylo zrovna do večera v opravě. Vyjít kopec až nahoru na hrad v tom šíleném vedru nebylo nic lehkého, ale stálo to za ten výhled. Když jsme se pak zase dostali dolů, kde byl občas i nějaký ten stín, tak už tam na nás čekala Gregoriova sestřenice Paula, která nás odvezla do jejich chaty, na jejíž zahradě nás očekával bazén. Když píšu chata, tak si prosím představte obrovský dům, u něj velikánskou zahradu, na které pobíhalo pár koček. O kousek dál byl prostor pro pěstování všeho možného, dokonce i vína a vedle stál tak velký bazén, že jsem se musela smát, jak vtipně působí ty nafukovací v Česku, které občas vidíte na zahradách. 

The center is so beautiful. It isn't quite a tourist attraction, so you can walk there without anyone squeezing you or something like that. We went there in the morning, because our car was in the middle of repairs. It was everything but easy to go up the hill to the castle with that weather, but it was worth the view. When we got back down, Gregorio's cousin Paula was waiting for us and she took us to their "cottage" with a pool. When I write a cottage, so please imagine a huge house, next to it a large garden, with a few cats. A little further away there was a small garden for some vegetables and wine, and there was also a large swimming pool. It was quite funny thinking about most of the pools in the Czech republic because they look pretty ridiculous in comparison to this one.







Když jsme se dostatečně okoupali a já si stihla spálit záda, tak jsme vyrazili zpět do města, protože nás čekal oběd, který připravila Gregoriova mamča. A panebože! Přísahám, že jsem se nikdy nepovažovala za nějakého fanouška španělského jídla, i když nepopírám, že jsem si ho ráda dala. Po tomhle obědě ale rovnou založím klub "Miluji španělské jídlo!". Začnu tím, že vám popíšu atmošku, která u jídla panovala. Sešlo se nás tam celkem sedm a už to je podle mě super. Mám ráda, když je u jídla spousta lidí, konverzuje se, je to takové uvolněné, no prostě pohoda. Španělé navíc jí takovým nám dost zvláštním způsobem. Ještě než se donesl hlavní oběd, tak byl stůl plný oříšků, chipsů, slávek (ty jsem prosím jedla poprvé) a toho podle mě nejvíc nejlepšího - melounu se španělskou šunkou. Ano, čtete dobře, meloun a šunka. Byly to takové jednohubky a já bych to mohla jíst klidně každý den, jak to bylo dobroučké. Teprv teď se ale dostáváme k hlavnímu chodu. Bylo na výběr mezi Gazpachem, což je studená rajčatová polévka a okurkovým krémem. Krém jsem bohužel kvůli jogurtu nemohla ochutnat, ale podle toho jak se po něm zaprášilo, stál za to. Gazpacho bylo naprosto perfektní, takže jsem si samozřejmě přidala a pak přišel na řadu moučník. Opět byly dvě možnosti - pudink nebo ovoce. No a jako třešničku na dortu jsme od pana hostitele dostali na ochutnávku portské. Umíte si asi představit, že jsem se pak nemohla pomalu ani pohnout, jak jsem byla plná. 

Po menší siestě v podobě hraní karet jsme se vydali pro auto, které už bylo opravené a začalo další dobrodružství. Tentokrát byla v plánu řeka, protože Milkos, který je z Kanárů (kde řeky nejsou), se v ní chtěl vykoupat. My s Marie jsme ohledně toho byly dost skeptické a nakonec jsme zůstaly na břehu, ale musím uznat, že čistota našich řek a řek ve Španělsku je rozdíl sto a jedna. 

When we got enough of pool and after I got burnt, we went back to town, because there was lunch waiting for us. It was prepared by Gregorio's mother. Oh, my God! I swear I've never considered myself a fan of Spanish food, although I don't deny that I liked eating it. But after this lunch, I'm opening the club "I love Spanish food!" I will start by describing the atmosphere. We met there seven in total and I think it is great. I like when there are a lot of people at the table, casually talking, it is so relaxing and just cool. Moreover, the Spaniards eat in such a special way in comparasion to us. Before the main meal was served, the table was full of peanuts, chips, mussels (I ate this for the first time actually) and, in my opinion, the best thing - muskmelon with Spanish ham. Yes, you read well, melon and ham. I could eat it every day because it was so delicious. Now we are getting to the main course. There was a choice between Gazpacho, a cold tomato soup and cucumber cream. Unfortunately, I couldn't taste the cream because of yogurt, but I guess it was worth it, judging by how fast it disappeared. Gazpacho was absolutely perfect and then there was a time for dessert. Again, there were two options - pudding or fruit. And as the icing on the cake we got from Gregorio's dad a glass of port. I guess you can imagine how full I was.

After a small siesta in the form of playing cards, we went for the car that has already been repaired and another adventure has begun. This time we went to swin in a river because Milkos, who is from the Canary Islands (where there are no rivers), wanted to take a bath in it. Marie and I were quite skeptical about this and we decided to not swim, but I must admit that there's a big difference between the cleanliness of our rivers and the rivers in Spain.




Od řeky jsme jeli dál najít kaňon, o kterém nám G. vyprávěl. Nakonec jsme se trošku ztratili, což už byla prostě tradice, ale skončili jsme někde, kde byl zakázán vstup a odkud byl nádherný výhled, koukněte sami. 

We continued to look for a canyon G. told us about. In the end we got a little lost, it was simply our tradition, but we ended up in somewhere where there was a forbidden entry but the view was beautiful, see for yourself.



Naše autíčko | Our car









Po cestě zpět do Hellína jsme se zastavili podívat na skalní malby (Abrigo Grande de Minateda). Nebo teda většina mé party se na ně šla podívat. Museli jsme totiž vylézt nahoru na skálu, kde se malby nacházely a já s mým strachem z výšek, jsem to zvládla jen asi do 90%. Každopádně bylo krásný, jak se pro mě vraceli a snažili se mě přesvědčit, ať to zkusím a po cestě zpět se mě pořád někdo ptal, jestli jsem v pořádku a zvládám. A víte co? Minimálně za ten výhled ten strach stál. 

On the way back to Hellín we stopped to see the rock paintings (Abrigo Grande de Minateda). At least most of our team went to see them. We had to climb up to the rock where the paintings were and I, with my fear of heights, only managed it to about 90%. Anyway, it was beautiful how they all came back for me and tried to persuade me to try it  and on the way back someone was still asking me if I was okay and if I could handle it. And you know what? The view was worth the fear.



Večer jsme zakončili ve městečku Tobarra, kde jsme měli naprosto skvělou pizzu, takže pokud někdy budete kousek, zastavte se v Pizzería Caprichosa. Bylo skvělý si jen tak povídat, cpát se perfektní pizzou a pít pivo. Díky za tyhle chvilky!

We ended the evening in the town called Tobarra, where we had a great pizza, so if you ever get there, stop by the Pizzería Caprichosa. It was great to just sit there, talk, eat delicious pizza and drink beer. Thanks for these moments!

Jsem moc ráda, že jste dočetli až sem a pokud máte další dotazy, nebo jakýkoliv jiný poznatek k článku, dejte mi je vědět dolů do komentářů. Uděláte mi tím radost.

0 comments:

Post a Comment

Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic