Zobrazit příspěvek na Instagramu

🇨🇿Život na Srí Lance. Život v karanténě. Máme tady zatím 70 nakažených a dnešním dnem jde celá země do tý největší možný karantény. Tuto kompléto nesmíme vystrčit nosy👃 baráku. (My naštěstí barák nemáme, takže náš obývák je příroda a rýžový pole.) Každopádně, shrnu to v pár slovech. 1) Odpoědnost. Jo, všichni to tady berou dost vážně. Většina lidí tu nosí roušky😷 i bez toho, aby to bylo povinný. Celý týden tu byl něco jako státní svátek a lidi chodili ven fakt jen v případě, že museli. A malý obchody i restaurace byly otevřený. 2) Rasismus. Ten tady bohužel jede ve velkým. Jelikož si místní myslí, že všichni cizinci🎒 jsou zdrojem nákazy. Já osobně tuhle zkušenost nemám, jelikož že tady lidi už dost znají, ale od spoousty lidí jsem tohle už slyšela. 3) Nikdo nepanikaří. Není vykoupená rýže ani toaleťák🧻 (možná proto, že tu toaleťák nikdo nepoužívá). Celkově i přes to, že lidí mají strach, tak prostě nemám pocit stresu ani hádek o základní potraviny. A to byl dnešek den před karanténou. Já osobně už jsem překoronavirovaná. Žádný další příspěvek se tohodle tématu už týkat nebude, jelikož prostě nechci. Přijde mi to zbytečný. Celkově si myslím, že je tohle zastavení pro celou společnost ta nejlepší věc, co se mohla stát. (Pardón, pokud se mnou nesouhlasíte.) Všechny to ekonomicky hodně bolí, ale věřte, že nakonec z toho všichni vyjdeme o dost silnější💪. ⠀ ⠀

Příspěvek sdílený ANNA IN THE JUNGLE (@anna.inthejungle), Bře 20, 2020 v 6:56 PDT

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Karanténa ve Vanu 🇨🇦

Příspěvek sdílený Petr Horák (@horakpetr), Dub 21, 2020 v 8:35 PDT

Zobrazit příspěvek na Instagramu

What day is it again? Does anyone else feel like they should be learning mad new skills, getting up at 6 in the morning, being productive, changing into better people and definitely not waste all day watching Netflix? Because yeah, I’m grateful for all the free time I now have. I eat, I cook, I bake, I finally took out that “Norwegian for beginners” book (today), I started reading Harry Potter again (read not even one chapter), I am pretending like I can definitely learn piano in 10 days.. and skate like a pro.. BUT sometimes I feel like I’m doing it just for the sake of doing it. As I said I’m entirely grateful for the time I now have for everything but somehow I CANNOT RELAX WITHOUT FEEING GUILTY. Anyone else has the same issue?

Příspěvek sdílený Lea (@leafuis), Dub 2, 2020 v 10:04 PDT