Sunday, 30 August 2020

EUROPE ROAD TRIP [Italy - Verona] 6/7
Je to už rok, co jsem si sbalila svých pět švestek do batohu a vyrazila za nosem. Poslední díly mého loňského road tripu najdete tady (část 1, část 2, část 3, část 4, část 5). Teď přichází na řadu předposlední zastávka a tou byla krásná italská Verona, do které bych se mohla vracet každé léto. 


Výhled z Castel San Pietro

Je to kouzelné městečko, ve kterém na vás dýchne historie tak moc, že si připadáte jako v Romeovi a Julii od Shakespeara. Ne nadarmo tady člověk narazí na Julietin dům. A když píšu "narazí" tak to tak doslova je. Větší řadu jsem snad viděla jen v Louvru na Mona Lisu. 

Do Verony se dostanete pěkně z Milána autobusem (Flixbus) za nějakých 300 Kč a cesta trvá necelé dvě hodiny. Já takhle vyrazila z Milána okolo desáté hodiny ráno a zpět jsem byla okolo desáté večer. Možná bych ve výsledku ani tolik času nepotřebovala, ale zase záleží v jakém ročním období město navštívíte. Já byla po pár hodinách chůze na sluníčku celkem unavená a poslední chvilky ve Veroně jsem si užívala s výhledem na řeku Adigio a knihou v ruce. 

Než jsem to ale zakotvila u řeky a později se zmrzlinou u Arena de Verona, tak jsem si toho poměrně dost prošmejdila. Start byl z autobusového nádraží a díky tomu jsem jako první narazila na Puente de Castelvecchio, ze kterého je naprosto kouzelný výhled právě na řeku, na město a člověk se může projít i po hradbách, kde si spousta lidí ukořistila fotky na Instagram. 







Odtud jsem pak pokračovala na veronské největší náměstí jménem Piazza Bra, na kterém byl rozhodně každý, kdo Veronu navštívil. Najdete zde totiž Arena de Verona. Na to jak je ale Verona turisty vyhledávaná, není na tomto náměstí koncentrace turistů až tak velká. Samozřejmě je okolo spousta lidí, kteří si fotí vzpomínky na sociální sítě, ale můžete si tu bez problémů slízat zmrzlinu, aniž by vám ji kdokoliv shodil z ruky. 








Z náměstí jsem pak pokračovala ulicí Via Giuseppe Mazzini. Tu jistojistě poznáte, protože se tudy valí tolik lidí, že doporučuji hlídat si osobní věci a pokud jste klaustrofobici, tak se připravit na velikánský dav. Ten vás ale pravděpodobně postupně donese až ke Casa de Julieta. Kvůli tomu do Verony míří turisté z celého světa. Já se o tomto místě poprvé dozvěděla z filmu Dopisy pro Julii a hned po jeho prvním zhlédnutí jsem se rozhodla, že tam jednou pojedu. A tadá, v létě 2019 se mi to konečně splnilo. 


Než jsem se ale vydala k domu, ve kterém údajně bydlela Julie, tak byl čas na oběd. Já si zašla do malé restaurace na Via Stella, ale nerada bych tady doporučovala. Jde o to, že se za rok mohlo změnit mnoho věcí, zároveň se spoustu podniků zavřela kvůli korona krize a tak bych vám chtěla dát jen radu: "Zajděte si něco sakra dobrého a hlavně italského, smažený sýr si můžete dát i v Česku." Po skvělých těstovinách a skleničce prosseca jsem konečně zamířila k hlavnímu bodu výletu, který mě nakonec poměrně zklamal. Řada na Julietin dům byla přes polovinu ulice, dostala jsem se tam asi za půl hodinu, s kupou dalších turistů, ale bylo to prostě jedno velké komerční haló. Dům to byl krásný, i když jsem se v rámci přelidněnosti rozhodla, že dovnitř nepůjdu. Ve vnitrobloku domu najdete ikonický balkon a všude jsou nalepené vzkazy, dopisy a odevšad tam na vás sálá romantika. Na mě to bylo ale prostě až moc profláknuté. Ne nadarmo je lepší spíše chodit na ta neturistická místa. 




Casa de Julieta





Mým dalším cílem byl hrad, který jsem znala z Instagramu. Jmenuje se Castel San Pietro a ten musím na rozdíl od Casa de Julieta doporučit všema deseti. Krásná cesta, i když občas trochu do kopce a na konci na vás čeká naprosto neskutečný výhled.














Když jsem se z vrcholku hradu dostala zase dolů, můj plán byl jasný. Potřebuju někde koupit pohledy. Za celých 16 dní, co jsem cestovala jsem poslala něco přes 20 pohledů, já tenhle papírový pozdrav do schránky prostě zbožňuju a moc mě baví je dostávat, ale i posílat. 



Po napsání pohledů a zmrzlině u Arena de Verona jsem se vydala stejnou cestou na autobusové nádraží a odtud už opět Flixbusem do Milána do mého krásného hostelu, o kterém jsem psala v souhrnném článku za rok 2019 (zde). Určitě ho moc moc doporučuji, což ostatně vychází i z celé atmosféry článku, který jsem (nejen) o něm tvořila už nějakých pár měsíců zpět. 

Jsem moc ráda, že jste dočetli až sem a pokud máte další dotazy, nebo jakýkoliv jiný poznatek k článku, dejte mi je vědět dolů do komentářů. Uděláte mi tím radost.

0 comments:

Post a comment

Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic