Thursday, 17 September 2020

A zůstane nám jen Netflix

 


Každé ráno teď vstanu a ze všech stran se na mě valí vyšší a vyšší čísla nakažených. Myslela jsem, že tuhle fázi už máme za sebou, ale tak nějak mě to teď děsí ještě víc, než když tohle všechno začalo poprvé. 


Žlutých vykřičníků na instagramovém profilu Dominika Feriho přibývá každým dnem tolik, že je pomalu už ani nestačím zaznamenávat. 


V práci už se zase připravujeme na nejhorší v podobě online fungování a přednáška Petra Ludwiga, která mě čeká v pondělí je nejasná. Zatím ji sice nikdo nezakázal, ale protože mám doma rizikový materiál, který by se neměl nakazit, začínám přemýšlet, že to odpískám sama od sebe. 


Naděje, že se podívám za kamarádkou do Berlína padla už ve chvíli, kdy zařadilo Německo na rizikovou oblast Prahu. Teď už to padlo na celý Středočeský kraj a já jen čekám, že za chvíli tam bude celá Česká republika. Sbohem cestování a sbohem svobodo. 


Navíc mám pocit, že čím déle tady pandemie operuje, tím víc jsou lidé nezodpovědní. Potkávám denně ty, kteří slovo "rouška" považují za sprosté, ty, kteří si jednorázovou roušku otočí a použijí ji i další den, protože se spodním prádlem to tak taky dělá spousta lidí, že jo... ty, co tvrdí, že stejně žádná nákaza neexistuje, protože oni neznají nikoho, kdo by byl pozitivní. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. 


Kam zmizela ta ohleduplnost a soudržnost, která tady byla v březnu? To k tomu opravdu potřebujem pěknou nálož mrtvých, abychom se vzpamatovali a začali zase uvažovat racionálně?


O tom, že mělo 90 % lidí potřebuje jet v létě do Chorvatska ani nemluvě. Ono totiž přece není nic lepšího, než vymyslet vlaky, které jsou ideální a nemoc tam může v rámci počtu lidí růst jako nemluvně v inkubátoru. Ale co bychom nejeli, když to je tak levné a výhodné. Jsem ta poslední, kdo by lidi odrazoval od cestování. Miluju to, sama jsem ale celé léto nikam neodjela. Přece není tak těžké si jeden rok něco odepřít. Nebo se minimálně snažit cestovat co nejbezpečněji. Navíc, pokud si toho někteří ještě nevšimli, žijeme v sakra krásné zemi plné nádherné přírody, tak možná než odškrtávat další políčka na stírací mapě světa zkuste objevit, co máte za domem.


Co se týče klubů a diskoték, tak tam to snad ani nemusím komentovat. Všichni víme, že člověk s vyšší hladinkou alkoholu ztrácí zábrany a teď nemyslím zrovna to, že si zajde s někým užít na veřejné záchodky. Stačí, že se přestane hlídat, sdílí si drink s dalšími pěti lidmi a už to jede. 


Nevím, jak dlouho bude trvat, než se nám rozsvítí, jestli potřebujeme ještě vyšší čísla nebo to chceme nechat zajít až k další státní karanténě. S takovým přístupem nám ale nakonec zůstane jen Netflix a o všechno ostatní postupně přijdeme.


A pro ty, co by jim snad mód Netflix & chill vyhovoval. Měli byste si uvědomit, že zásoba seriálů není nekonečná a pokud se svět zastaví, za chvíli nebudete mít na co koukat ani na tom internetu. 


Na závěr bych jen chtěla říct, že se jedná o můj subjektivní pohled. Holky, která sleduje zprávy a čte rozhovory a v podstatě lékařské stránce věci zas až tolik nerozumí. Ale, on člověk nemusí být hned epidemiolog, aby mu došlo, že je něco špatně.

Jsem moc ráda, že jste dočetli až sem a pokud máte další dotazy, nebo jakýkoliv jiný poznatek k článku, dejte mi je vědět dolů do komentářů. Uděláte mi tím radost.

0 comments:

Post a comment

Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic